Filmy nás naučily věřit, že zásnuby mají vypadat jako z pohádky: nečekaný okamžik, pokleknutí, dokonalý prsten schovaný v kapse a slzy radosti, které se dostaví samy od sebe. Tento obraz je líbivý, hluboce zakořeněný a v určitých případech až normalizovaný coby standard. Neznamená to ale, že je jediný správný – ani že garantuje „a žili šťastně až do smrti“.
Očekávání „motýlů v břiše“ a velkých gest často vychází spíše z filmových scénářů než z reality dlouhodobého partnerství. Skutečný život je mnohem méně dramatický a zároveň mnohem komplexnější. Láska se neprojevuje permanentní euforií a každodenním pocitem absolutního štěstí, ale schopností mluvit spolu o hodnotách, plánech, financích, rodině nebo představách o budoucnosti. A také umění se hádat, nebo spíše vyřešit své rozdíly ku společné spokojenosti.
Právě proto se zásnuby v moderním pojetí stále častěji rodí z praktických rozhovorů. Nejde o chladný kalkul, ale o vyzrálost. O vědomí, že společný život není jednorázový okamžik, nýbrž dlouhodobý proces.
Psychologové upozorňují, že tradiční model zásnub, tedy když jeden partner „rozhodne“ a druhý je postaven před hotovou věc, neodpovídá vždy tomu, jak dnes lidé o vztazích přemýšlejí. Manželství už není samozřejmou životní povinností, ale jednou z možností. A právě proto je pro mnoho párů důležité, aby k němu dospěly společně.
Příběhy současných párů ukazují, že otevřená komunikace o svatbě, dětech nebo časovém horizontu těchto událostí nemusí ubírat na romantice. Naopak – často posiluje pocit partnerství a vzájemné důvěry. Když oba vědí, že chtějí kráčet stejným směrem, může být i samotný akt zásnub svobodnější, klidnější a osobnější.
Odmítání překvapení nebo zapojení obou partnerů do výběru prstenu neznamená pohrdání tradicemi. Spíše jde o jejich přehodnocení. Mnohé zvyklosti se formovaly v době, kdy byly role mužů a žen jinak definované a prostor pro individuální volbu byl omezený. Obě pohlaví byla tlačena společností do svatby a rodiny, a to nejlépe do určitého věku, kdy to bylo „společensky vhodné“.
Dnešní páry mají možnost si tradice přizpůsobit tomu, co je vhodné pro ně, a načasovat si svá rozhodnutí podle svých potřeb. To je vidět i na proměně přístupu k zásnubním prstenům. Stále častěji je vybírají oba partneři společně – například vytvářejí společný design (a následně i snubních prstenů). Ne proto, aby byli „jiní za každou cenu“, ale aby výsledný symbol odpovídal jejich vkusu a ojedinělému příběhu.
Výzkumy zároveň ukazují, že rozdíl mezi „nějak se to stalo“ a „rozhodli jsme se“ je zásadní. Zatímco některé životní kroky dnes páry dělají spíše z praktických důvodů, zásnuby bývají momentem, který si lidé přejí prožít vědomě. A právě v tom spočívá jejich síla.
Rozhovory o manželství by neměly být testem romantiky, ale její součástí. Mluvit o očekáváních, hodnotách a schopnosti řešit změny není projevem cynismu, ale vědomou investicí do vztahu, který má vydržet ideálně celý život.
Romantika a pragmatičnost se nevylučují. Naopak. V mnoha případech je právě racionální, otevřený přístup tím, co umožňuje, aby romantika měla pevné základy. Zásnuby tak nemusí být šokem ani tajemstvím – mohou být přirozeným vyústěním dlouhodobého dialogu dvou lidí, kteří se rozhodli jít společnou cestou. S přiměřenou dávkou dobrého načasování…
A možná právě v tom spočívá jejich skutečné kouzlo. Ne v tom, že přijdou nečekaně, ale v tom, že dávají smysl.
Lifehacky slavných, dobré a zdravé jídlo a (kultovní) filmy jsou její hlavní obsesí, o kterou se ráda podělí s čtenářkami Harper’s Bazaar.
Týdenní horoskop 8.4.2024-14.4.2024
Kitzbühel: Královská stezka alpského luxusu
Co vám poví sen