Odpouštím ti...

Konflitkům se v životě nevyhneme. Můžeme mít sebelepší čich na lidi, být sebevíc opatrné v tom, s kým se dáme do kupy, ať už v rovině romantické, nebo pracovní, a přesto se může stát, že narazíme. Někdy jsou varovné signály přítomné už na začátku, třeba v tom, jak se náš (byznys)partner zachoval nebo rozešel s bývalými (spolupracovníky). Jindy to přiletí jako facka odnikud.

A co pak? Jak se vyrovnat s neférovým jednáním? Jak jednat s někým, kdo bravurně překrucuje fakta nebo říká jen to, co se mu hodí? Co se vztahem, který nefunguje, nebo je dokonce toxický? Důležité je vědět, kdy ještě bojovat a kdy zavelet na ústup. Netrvat na omluvě, odpustit, zahodit, jít dál. Něco, co se učím i já.

ODPUSTIT A ZAHODIT

Máte s někým problém? Pak je dobré začít u sebe. Sebereflexe by měl být první krok. Ovšem jen odsud posud. Tendence brát veškerou vinu na sebe možná poslouží k tomu, že se situace uklidní, ale také hrozí, že se z vás stane rohožka, o kterou se každý otře. A to nechcete.

Jsem velmi emocionální, ale zároveň analytický typ. Když mám nějaký problém, potřebuji ho detailně popsat, rozložit, probrat ze všech stran. Jen tak umím věci napravit a vrátit je zpátky do života. Ale funguje to pouze v případě, že jednáte s někým sobě rovným, jehož realita není pokřivena. S někým, kdo je čestný a korektní. Pokud váš protějšek takový není, pokud má obří ego nebo je to člověk hloupý, nebo dokonce zlý, pak rychle pryč. Myslím, že Jan Werich to řekl dostatečně jasně. „Nejhorší srážka v životě je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem.“ Takový člověk totiž nebojuje jen s vámi, ale válčí i sám se sebou. S takovým člověkem nemůžete mít nikdy plnohodnotný vztah, a čím dřív si to uvědomíte, tím líp pro vás.

Vždy když mám nějaký problém, je pro mě velmi důležité dojít k nějakému rozuzlení. Vyříkat si to. Udělat za věcmi tlustou čáru. Tečka, hotovo. Ale nově se učím pochopit jednu zásadní věc: totiž že někdy k tomu prostě nedojde. Někdy jsou právě činy lidí oním rozuzlením, a když si dáte pozor, zjistíte, že činy mluví opravdu hlasitě a zřetelně. Že čekání na vysvětlení nebo omluvu je ztráta času. Čím jsem starší, tím víc chápu, jak důležité je umět přijmout věci tak, jak jsou, bez potřeby mít poslední slovo. Že je to druh svobody, kterou vám nemůže nikdo vzít. Když dokážete toto přijmout, dokážete odpustit.

Když dokážete odpustit, uleví se vám. Nebudete zatížení a budete moct prožít svůj život plnohodnotně. Nezůstane ve vás hořkost a můžete se posunout dál. Nikdy nezapomínejte, že si zasloužíte být ve vztazích, které vám přinášejí radost a pomáhají vám růst. A nikdy se nespokojte s ničím menším.