Příběh začal otázkou: co se stane, když stimulujeme pouze zelenomodré M-čípky na sítnici, aniž by se zapojily červenocitlivé L-čípky či modré S-čípky? Odpovědí je zvláštní, až sci-fi odstín, který otestovali na pěti dobrovolnících – mezi nimi tři sami výzkumníci. Pomocí přístroje Oz vyslali přesné laserové impulsy, aby izolovaně rozsvítili jen M-čípky. V tu chvíli všichni viděli sytou modrozelenou tak intenzivní, že se nejspíš nevyskytuje v žádné květině, listu ani mořské hladině. Vědci poté porovnali novou barvu s nejživější teal, jakou dokázali vytvořit běžným světlem. A aby olo dosáhla stejné intenzity, museli ji smíchat s bílou – což jasně ukázalo, že za standardních podmínek v přírodě či na obrazovce takový odstín prostě neumíme zaznamenat.
Revoluce ve vnímání barvy, nebo jen extrémní varianta?
Ne všichni odborníci však souhlasí, že jde o skutečně zcela novou barvu. Někteří tvrdí, že se jedná spíš o extrémní hyper-sytou variaci na modrozelenou, podmíněnou výhradně laboratorní stimulací. Právě to ale vědce těší nejvíc. Ukazuje to, jak široké jsou hranice našeho barevného vnímání a jak se dají jednotlivé čípky rozmazlit, aby mozek zpracoval něco, co běžně neexistuje.
Technologie k tomu, abychom olo zobrazili na běžných monitorech či v mobilu, zatím chybí. Vědci ale věří, že jednou se objeví displeje nebo VR headsety s dostatečným spektrem, aby nám neviditelnou sytost přiblížily. Zároveň tým z Berkeley zkoumá tetrachromaty – lidi se čtyřmi typy čípků, kteří by teoreticky mohli vnímat barvy, o kterých ostatní ani nesnili. Jejich cílem je jednou umožnit tisk či digitální design těchto nových tónů.
Olo a vesmír: barva budoucnosti, nebo pouhý experiment?
Leatrice Eiseman z Pantone Color Institute podotkla, že už myšlenka na novou barvu dokáže rozhýbat módní i kulturní diskuse. Myslí si také, že olo zapadne do palety nejživějších modrozelených tónů, které Pantone nabízí a že v éře vesmírných misí může symbolizovat barvu záhadného kosmu. Ačkoli sama barvu neviděla, věří, že idea barvy, kterou si umíme jen představit, inspiruje designéry i výtvarníky. Objevení olo tak není jen zajímavým výzkumným titulem včetně článku v Science Advances, ale především připomínkou, že lidské oko a mozek mají stále rezervy v tom, co dokážou spatřit. Dokud nebudou k dispozici nové zobrazovací technologie, které dokážou olo věrně reprodukovat, zůstane tato barva jen krásnou představou, kterou nelze skutečně spatřit.