Příběh začal otázkou: co se stane, když stimulujeme pouze zelenomodré M-čípky na sítnici, aniž by se zapojily červenocitlivé L-čípky či modré S-čípky? Odpovědí je zvláštní, až sci-fi odstín, který otestovali na pěti dobrovolnících – mezi nimi tři sami výzkumníci. Pomocí přístroje Oz vyslali přesné laserové impulsy, aby izolovaně rozsvítili jen M-čípky. V tu chvíli všichni viděli sytou modrozelenou tak intenzivní, že se nejspíš nevyskytuje v žádné květině, listu ani mořské hladině. Vědci poté porovnali novou barvu s nejživější teal, jakou dokázali vytvořit běžným světlem. A aby olo dosáhla stejné intenzity, museli ji smíchat s bílou – což jasně ukázalo, že za standardních podmínek v přírodě či na obrazovce takový odstín prostě neumíme zaznamenat.
Revoluce ve vnímání barvy, nebo jen extrémní varianta?
Ne všichni odborníci však souhlasí, že jde o skutečně zcela novou barvu. Někteří tvrdí, že se jedná spíš o extrémní hyper-sytou variaci na modrozelenou, podmíněnou výhradně laboratorní stimulací. Právě to ale vědce těší nejvíc. Ukazuje to, jak široké jsou hranice našeho barevného vnímání a jak se dají jednotlivé čípky rozmazlit, aby mozek zpracoval něco, co běžně neexistuje.
Technologie k tomu, abychom olo zobrazili na běžných monitorech či v mobilu, zatím chybí. Vědci ale věří, že jednou se objeví displeje nebo VR headsety s dostatečným spektrem, aby nám neviditelnou sytost přiblížily. Zároveň tým z Berkeley zkoumá tetrachromaty – lidi se čtyřmi typy čípků, kteří by teoreticky mohli vnímat barvy, o kterých ostatní ani nesnili. Jejich cílem je jednou umožnit tisk či digitální design těchto nových tónů.
Olo a vesmír: barva budoucnosti, nebo pouhý experiment?
Leatrice Eiseman z Pantone Color Institute podotkla, že už myšlenka na novou barvu dokáže rozhýbat módní i kulturní diskuse. Myslí si také, že olo zapadne do palety nejživějších modrozelených tónů, které Pantone nabízí a že v éře vesmírných misí může symbolizovat barvu záhadného kosmu. Ačkoli sama barvu neviděla, věří, že idea barvy, kterou si umíme jen představit, inspiruje designéry i výtvarníky. Objevení olo tak není jen zajímavým výzkumným titulem včetně článku v Science Advances, ale především připomínkou, že lidské oko a mozek mají stále rezervy v tom, co dokážou spatřit. Dokud nebudou k dispozici nové zobrazovací technologie, které dokážou olo věrně reprodukovat, zůstane tato barva jen krásnou představou, kterou nelze skutečně spatřit.
Iluze kognitivní nadřazenosti aneb Návod na to, jak zůstat pokorní, když máte vždycky pravdu
#OhCra(m)p: Nejlepší nápoje proti menstruačním křečím
Deep work aneb umění soustředění podložené vědou