O žáru, který sílí

Jejich vztah se stal katalyzátorem pro její sebepoznání a konfrontaci s vlastními potřebami. Nebyl to příběh jen o vášni a sexu, to až v druhém plánu. Je to film o ženské sexualitě a identitě, o tom, že stojí za to, abychom objevily vlastní tužby a dokázaly je přijmout. A to pak může vést k osobnímu osvobození, které nezůstane jen v ložnici.
Potvrzuje mi to i Samantha, u které vyzvídám, jestli je její milenec nějak výjimečně šikovný, jestli oplývá nějakými unikátními schopnosti. A ono ne. Nenatrefila na nadsamce, spíš si ona dovolila uvolnit se. A hlavně už ví, kdo je a co chce, bez filtrů a dogmat.
Poslouchám ji, dívám se na ni a uvědomuji si, že její erotičnost nezůstává jen v ložnici. Rozkošnicky a poživačně se v tom nejlepším slova smyslu chová ve všech oblastech života. To, že si objedná steak místo salátových listů a místo vody bez bublinek crémant, je jen takovou drobnou gurmánskou projekcí jejího nového životního nastavení. Nastavení, které ukazuje, jak důležité je uspokojovat potřeby těla prostřednictvím smyslových prožitků, nejen v ložnici.

Po čem ženy touží aneb 7 vlastností, které hledáme u mužů

JAK NAHODIT MOTORY

Pokud zatím nemáte svého stážistu, ani milence, kteří by s nahozením motorů mohli pomoci, je možné svou erotickou moudrost kultivovat i nepřímou cestou. Dovolit si projevit emoce, ty pozitivní o to víc. Smát se nahlas, na koncertech skákat, tancovat, tleskat. Nechat své tělo, aby bylo plné radosti z příjemných okamžiků. Vědomě se přestat stydět za rozkoš. Nácvik vyjadřování pozitivních emocí mimo sexuální kontext je učiní přirozenějšími v intimních okamžicích.

Emily Nagoski, americká sexuoložka a průkopnice v oblasti ženské sexuality, ráda přirovnává touhu k zahradě. Většina z nás totiž vyrostla v přesvědčení, že touha buď je, nebo není, jako nějaký pevný spínač. Jenže touha je živoucí proces, o který se musíme starat, ladit ho, zalévat a chránit před plevelem všedních starostí. Sama Nagoski přiznává, že během psaní své knihy, bible sebelaskavé sexuality, ze které se stal bestseller, na svou zahradu potěšení rozhodně nemyslela a sex s manželem několik měsíců odkládala. „Trvalo to tak dlouho, že jsem se nakonec vzdálila od svého muže i od svého vlastního erotického já. Byla jsem vyřízená, uondaná únavou, přetížením, zdravotními problémy a existenciálními krizemi, které jako by se na mě valily ve vlně antierotického každodenního života. Bylo to náročné, ale i to patří k životu. Ověřila jsem si tak, že většina žen nemá poruchu touhy, jen žije v prostředí, které touhu dusí, ať už jde o stres, únavu, srovnávání se, nedostatek klidu a něhy,“ říká Nagoski, autorka knihy Come As You Are o žen- ské sexualitě, o tom, co je normální a jak funguje touha, potěšení a tělo.

„ROZDÍL MEZI ŽENOU, KTERÁ SI SEX UŽÍVÁ, A TOU, KTERÁ NE, NENÍ V MNOŽSTVÍ TOUHY, ALE V TOM, JAK DOBŘE OVLÁDÁ SVOJE BRZDY.“ – Emily Nagoski

Nagoski hlásá jednu ze zásadních současných myšlenek o sexualitě: náš sexuální systém je jako auto se dvěma pedály, plynem a brzdou. Plyn stiskneme, když nás něco vzrušuje, baví, přitahuje. Brzda? Ta přijde, když nás něco rozptyluje, stresuje nebo ohrožuje. Každá žena má tyhle pedály nastavené jinak – některé na plyn šlápnou snadno, jiné potřebují víc klidu, bezpečí a času, aby vůbec mohly vyrazit. „Když říkáte, že nemáte chuť, není to, protože nejste sexuální, ale protože jste unavená, přetížená, nervózní,“ vysvětluje Emily. „Když uvolníte brzdy, plyn se může přirozeně rozjet. Rozdíl mezi ženou, která si sex užívá, a tou, která ne, není v množství touhy, ale v tom, jak dobře ovládá svoje brzdy.“
Je velmi uklidňující uvědomit si, že sexuální touha není neměnná. Proměňuje se v čase, s věkem, s naladěním. Tělo se může uzavřít, když dlouhodobě potlačujeme své emoce, názory nebo touhy, pak je snadné ztratit kontakt s vášní a pustit raději seriál na Netflixu. Odpojení pak může zvětšit pocity studu, necitlivost i odpor. Ale i období, kdy byste klidně mohla vstoupit do jeptišského řádu, se může změnit. Jde jen o to, být otevřená k učení se a objevování. Věřit, že se můžeme ve své sexualitě stále zlepšovat, zkoušet nové věci a rozvíjet intimitu.

TOUHA JE BEZMEZNÁ

Znovu se mi do mysli vrací obraz Samanthy a s ní několik poselství, která zní jako neochvějné echo. Prvním je tajemství bezvěkosti, věčného rozkvětu ženské touhy, která ani postupujícím časem neztrá- cí svoji sílu, jen mění podobu. „Hormony mohou procházet svými bouřemi a útlumy, a stejně tak i naše sexualita občas slábne. Ale je to jen dočasné,“ vysvětluje Denisa Říha Palečková, odbornice na intimitu. „Stejně jako se staráme o naše tělo, hýčkáme ho, cvičíme, tak i náš intimní život potřebuje pozornost, péči a prostor k rozvoji. Touha pak může být hluboká, nekonečná, bez hranic,“ říká Říha Palečková. Pravidelně vede kurzy pro ženy všech věkových kategorií, na kterých často vídá i dámy přes šedesát. A právě ty jsou důkazem, že touhu není ani v pokročilém věku nutné umlčet nebo zatajovat. „Můžeme být stále v souladu se svým tělem, stále v kontaktu s jeho moudrostí,“ říká. „A začít se dá právě teď – dnes, v tento okamžik. Stačí se zastavit, nechat své vědomí sklouznout do těla, vnímat jeho pulz, cítit břicho, rozprostřít pozornost do oblasti srdce, sledovat dech. Kde zadržujeme napětí? Které emoce jsou skryté v tichu svalů a kostí? To je pozvánka k tomu, abychom se naučili znovu nadechnout, povolit sevření, hladit místa, kde jsme příliš tvrdí k sobě samým. Pečujme o uvolněnost,“ dodává.
A právě ta péče o sebe, jemná, vědomá a soucitná, má schopnost rozsvítit. Učí nás, že se nemusíme odvracet od svého vlastního prožívání, že v jeho přijetí spočívá klíč k autenticitě a skutečnému bytí. Že díky tomu, jak nasloucháme sami sobě, poznáme, kým doopravdy jsme. A v tom poznání se znovu dotkneme života v celé jeho plnosti, jako Samantha.