Nora Grundová a celá redakce Harper’s Bazaar vám přeje krásné Vánoce

Milé čtenářky,

vítejte v čase vánočním. Letošní rok byl celý emočně náročný a kromě krásných momentů se v něm stalo i nebývale hodně událostí i neskutečně smutných. Je to ten kalibr tragédií, při kterých si pamatujeme moment, pocit i místo, to, co jsme právě dělali, když se ta událost stala. Člověk se nesmí nechat stáhnout do víru smutku, protože tím ničemu a nikomu nepomůže, ale zároveň nemohu stát emočně úplně mimo, mám osobní dojem, že to také dlouhodobě k ničemu dobrému nevede. Každý se teď musíme spolehnout na vlastní kompas.  Nikdo nás nezná lépe než my sami. Proto je zajímavé sledovat, jaké můžeme hrát v různých životech různých lidí různé postavy, jak se naše charaktery v jejich dramatech mění. Pro někoho jste půvabné a stojí o vaši přítomnosti, přímo v ní kvetou, na jiného už jste moc, přitom vy jste pořád tatáž osoba. Takže můžete být ve stejný moment složité, otravné, sebestředné, i důsledné, velkorysé, inspirativní, pro někoho může být váš smích příliš hlasitý, někdo jiný bude po něm toužit, přičemž záleží na filtru, přes který se na vás dívá ten druhý, a ten mu před oči zase nastavilo jeho dětství a životní zkušenosti. Každý nějaký filtr máme, který nám realitu zbarvuje do našich oblíbených a známých odstínů. Nemá tedy cenu starat se o to, jaké zbarvení má filtr druhých lidí, a snažit se ho měnit. Vlastně jestli si z letoška do dalšího roku, který začíná kalendářně už za pár dní, něco skutečně odnáším, je to pochopení, že řadu problémů můžu vyřešit tím, že budu reagovat méně. 
A jestli mohu něco doporučit, věnujte si čas, člověk, co má na sebe více času, umí lépe reagovat méně. Jde to i uprostřed rozvětvené rodiny a rozjívených dětí, jde o takové časové mezírky, takové svačinky. Sladce prospat pod dekou na gauči, zatancovat si v kuchyni a udělat si to nejlepší kafe. A do života si pustit aspoň v těchto týdnech jen filmy a knihy, které končí dobře, ve kterých zvítězí láska.