Můžete tesknit po někom, koho jste ani pořádně neznali?

K opravdové lásce mezi dvěma lidmi vede dlouhá cesta dlážděná různými fázemi – od zamilovanosti se postupně přesouváte k hlubším citům, až konečně můžete říct, že „milujete“. A zatímco díky zamilovanosti je život mnohem snazší, protože popíráte negativní realitu, v případě skutečné lásky mohou vaši mysl zahltit vedle pocitu bezpečí i obavy o toho druhého a tlak z prožívané rutiny. A pak je tady ještě pojem limerence, který k tomu všemu má také co říct.

Limerence: Fascinovaná posedlost

Pojem limerence poprvé popsala psycholožka Dorothy Tennov ve své knize Love and Limerence. The Experience of Being in Love z roku 1979. Pojem zavedla, aby odlišila limerenci od lásky i běžné zamilovanosti a definovala ji jako „intenzivní stav citové fascinace“, charakterizovaný silnou touhou po opětování, obsesivními myšlenkami a výraznou emoční závislostí na reakcích druhé osoby. Podle Tennov se slovo „zamilovanost“ používá pro velmi rozdílné psychické stavy – od zdravé náklonnosti až po vyčerpávající posedlost. Limerence pak podle ní ztělesňuje ten extrémnější pól, který je intenzivní, často bolestivý a není nutně spojený se skutečným vztahem.

Limerence je vlastně taková zamilovanost v černém hávu. Je charakteristická neustálým přemýšlením o dané osobě, silnou citovou závislostí na jejích reakcích a výraznými výkyvy nálad, od euforie po úzkost. Hlavní roli hraje očekávání, tedy stav, kdy si druhého idealizujete, aniž by vaše představy měly reálný základ. Na rozdíl od lásky se limerence neorientuje na skutečný vztah dvou lidí, ale spíš na představu a emocionální „odměnu“, kterou druhý člověk symbolizuje.

Typicky dochází k nahrazování reality fantazií. Vztah existuje spíš v hlavě než ve skutečnosti. Přehlížejí se jasné signály nezájmu, hranice nebo fakt, že druhý člověk není dostupný (je zadaný, vzdálený, emocionálně nedostupný).

Hormonální horská dráha

Limerence není jen pouhá posedlost, ale má také své biologické opodstatnění. V mozku hraje klíčovou roli dopamin, jenž je zodpovědný za odměnu a motivaci – každý malý kontakt, zpráva nebo úsměv od objektu zájmu aktivuje tento systém a vyvolává příjemné pocity. Současně působí oxytocin, hormon vazby a důvěry, který prohlubuje citovou připoutanost a posiluje touhu být s druhou osobou. Tento kombinovaný efekt způsobuje, že se mysl neustále vrací k osobě, na níž jste fixovaní, a vytváří cyklus intenzivních emocí a obsesivních myšlenek. Proto limerence často působí tak, že člověk „uvízne“ ve svých představách, i když logicky ví, že vztah není reálný.

Kdy se z pobláznění stává problém?

Zatímco zamilovanost se časem promění (v lásku, nebo vyhasne), limerence může přetrvávat měsíce i roky, aniž by vedla ke skutečnému vztahu nebo uzavření. V konečném důsledku jde o závislost, a jako v případě jiných závislostí, i tady platí, že se z ní stává problém, jakmile vám začne zasahovat do běžného života. Pokud se přistihnete, že vaše nálada kolísá podle zpráv, pohledů či náznaků pramenících od objektu zájmu, nedokážete normálně pracovat, spát nebo se soustředit, protože se vaše myšlenky neustále stáčí směrem k dané osobě, je třeba zvážit, zda si neříct o pomoc. Terapie se správně zvoleným psychologem vás dokáže ze začarovaného kruhu vyvést.

Jak si pomoci sám?

I bez odborné pomoci je možné limerenci zvládat a postupně se osvobodit od obsesivních myšlenek. Prvním krokem je uvědomění si svých pocitů. Přiznejte si, že vaše zaujetí je intenzivní a možná nereálné. Deník nebo poznámky, kam si zapíšete své myšlenky a pocity, vám pomůže dostat představy z hlavy na papír a získat tak větší odstup. Tomu logicky prospěje i omezení kontaktu s danou osobou, a to jak fyzického, tak i toho online. Věřte v sílu času, který dokáže všechno zahladit a zmírnit emocionální závislost.

Důležité je také zaměřit se na vlastní život a aktivity. Věnujte se koníčkům, práci, sportu, přátelům a rodině. Dalším účinným nástrojem je mindfulness. Vždy, kdy si všimnete, že se vaše mysl stáčí k dané osobě, snažte se ji vědomě vrátit zpět k přítomnosti. Postupně se tím zvyšuje pocit kontroly a snižuje intenzita emočních výkyvů, takže limerence přestává ovládat váš život.