V životě jsme to zažili snad všichni. Situaci, kdy jsou emoce tak vyhrocené, že nenacházíme slov, nebo kdy sami usoudíme, že by bylo nejlepší být zticha. Jenže když jeden mlčí a ignoruje žádosti svého protějšku o ukončení hádky, přerůstá pouhé ticho v mnohem víc. Podle terapeutů, kteří se zabývají vztahy, může být tiché zacházení nejen hrubé, otravné a neužitečné, ale také manipulativní. Proto je důležité naučit se ho odkrýt a vědět, jak se s ním vypořádat.
Co je tiché zacházení
Tiché zacházení neboli silent treatment je situace, kdy jedna osoba odmítá komunikovat s druhou. Může se přitom projevovat různě, třeba pouhým přehlížením snahy o pozornost, neodpovídáním na textové zprávy, ale i úplným ignorováním. Silent treatment často slouží jako prostředek trestu, může být ale využíván i jako forma citové manipulace nebo kontroly. Nejde přitom pouze o fenomén milostných vztahů (i když mezi partnery se vyskytuje nejvíce), objevuje se i při komunikaci s rodiči, přáteli nebo spolupracovníky.
Není ticho jako ticho
V každém vztahu jsou chvíle, kdy je mlčení přijatelné a velmi často dokonce i produktivní. Vezměte si třeba situaci, kdy se pohádáte s partnerem a v zápalu hněvu jste kolem sebe schopni metat nadávky na všechny strany. V takovém okamžiku je vědomá přestávka od mluvení, kdy vychladnete a srovnáte si myšlenky, tím nejlepším řešením.
Pokud se oba na tomto mlčení domluvíte s tím, že se později k problému vrátíte, jde o úplně jinou formu ticha než při tichém zacházení. To je totiž mnohem více pasivně-agresivní a nepřátelské. Jeho záměrem není nic jiného než dosáhnout svého cíle, a to bez ohledu na city druhé osoby. Navíc nejde jen o pouhou přestávku v komunikaci, ale o popírání spojení, které je v určitých situacích považováno za formu emocionálního zneužívání.

Jak rozpoznat tiché zacházení
Odlišit nevinné ticho od zraňujícího mlčení může být – především pro lidi, kteří jsou na toto chování zvyklí – těžké. Přesto však existuje několik indicií, díky nimž poznáte, že se vám od partnera dostává tichého zacházení:
- Zjevně a často vás ignoruje. Nereaguje na vaši snahu o prolomení ticha.
- Mlčí delší dobu a vy nikdy nevíte, kdy přestane.
- Mluví s ostatními lidmi, jen ne s vámi.
- Mlčení pro něj není časem k „vychladnutí“, ale způsobem, jak vás potrestat (a vy skutečně vinu cítíte).
- Nesvěřuje se vám se svými pocity.
- Měníte své chování, abyste se vyhnuli dalšímu mlčení.
Mlčení může ubližovat
Přestože vás někdy může mlčení zachránit před vyřčením slov, jichž byste později litovali, jindy bývá využíváno jako nástroj k získání moci nebo vytvoření citového odstupu. Pro druhou osobu je těžké tiché zacházení akceptovat, a tak se snaží situaci co nejvíce „vyžehlit“. To ale často vede jen k prohlubování problému.
Lidé, kteří zažívají tiché zacházení, mohou trpět nižším sebevědomím, pocitem studu nebo viny, ale i neschopností soucítit sama se sebou. V návaznosti na to se v nich střádá hněv, jenž může časem vést k příznakům deprese a úzkosti. Obvykle se dostavuje také strach, že udělají něco špatně, a partner je znovu „odmění“ mlčením. „To může v konečném důsledku vést k nedostatku sebedůvěry, myšlence, že s vámi něco není v pořádku, pocitu, že druhého člověka potřebujete, a možná i pocitu, že jste ve vztahu uvízli,“ říká pro magazín Well+Good Leanna Stockard, licencovaná manželská a rodinná terapeutka ze společnosti LifeStance Health.
Jak se vypořádat s tichým zacházením
Lidé, kteří se stanou obětí tichého zacházení, možná cítí potřebu prosit o pozornost, ve skutečnosti je to ale ta poslední věc, co jim pomůže. Je důležité si uvědomit, že ve většině případů mlčící partner cítí strach a ticho je jen způsobem, jak se snaží chránit před další bolestí. Podle Leanny Stockard byste proto měli dát dotyčné osobě prostor a nesnažit se, aby situace ještě víc eskalovala. „Nepřebírejte odpovědnost za jednání druhé osoby, prosazujte své hranice, zvažte důvody, které ji k tomu vedou, a vyhledejte podporu u přítele nebo člena rodiny,“ radí.
Důležité je proto nejen nahlédnutí na partnerovy pocity, ale i hledání efektivnějších způsobů při řešení podobných situací. Stačí třeba nezačínat větu slovíčkem „ty“, které okamžitě staví druhého do defenzivy, a místo toho formulovat své myšlenky pomocí účinnějšího a méně ohrožujícího „já“. Zdůrazňujte svůj zájem vyslechnout si, jak se druhý cítí, a dejte najevo, že si na konfliktu opravdu přejete pracovat.
V žádném případě si nenechte vnutit myšlenku, že byste se měli obviňovat, reagovat hněvem nebo prosit o odpuštění. Je možné, že jste partnerovy city nějakým způsobem zranili, ale za jeho chování nepřebírejte zodpovědnost. Mlčením vám sděluje svou neochotu zapojit se do tvrdé práce, kterou řešení konfliktů vyžaduje. V tomto případě může být velmi přínosná párová i individuální terapie, která vám pomůže stresové situace lépe zvládat a dobrat se k uspokojivému výsledku pro obě strany.
Pokud vaše snaha nepřináší žádné ovoce, nebo je dokonce tiché zacházení doprovázeno formami zneužívání, jako je vyhrožování, křik, žárlivé obviňování nebo pokusy izolovat vás od rodiny a přátel, je čas zvážit, zda je ve vašem nejlepším zájmu ve vztahu dále pokračovat.