Když se druhým daří, může to zabolet. Jde ale opravdu o závist?

To samozřejmě automaticky neznamená, že jste závistiví nebo že druhému nepřejete štěstí. Emoce jsou zkrátka jen rychlejší než vaše racionální vyhodnocení situace a někdy upozorní na něco, co jste sami před sebou dlouho skrývali.

Nejvíc vás zasáhne úspěch člověka, který je vám podobný

Srovnáváním se s ostatními si přirozeně vytváříte představu o sobě samých. Jistě, na tom, co jste dokázali, záleží nejvíc, ale svou roli hraje i to, jak si vedete v porovnání s lidmi kolem vás. Zásadní přitom není jen velikost jejich úspěchu, ale především to, jak blízko se vám zdají být.

Úspěch influencera nebo celebrity se vás dotkne většinou mnohem méně než úspěch člověka, kterého znáte, je podobně starý nebo má stejné profesní zkušenosti. Připomene vám totiž, že oba stojíte na identické startovní čáře, a tak byste jeho úspěchu měli teoreticky dosáhnout také.

Někdy nezávidíte člověku, ale tomu, co jeho úspěch představuje

Závist není příjemná emoce, připomíná vám totiž vaše vlastní nenaplněné ambice. Když vás zasáhne něčí kariérní postup, nejde o to, že byste tajně snili o jeho nové rohové kanceláři a nekonečných poradách, ale protože ve vlastní práci postrádáte uznání. Pokud vás dráždí něčí finanční jistota, může za tím být touha po větší svobodě. A někdy vás na druhém člověku fascinuje odvaha, kterou sami v sobě dlouhodobě hledáte.

Cizí úspěch se tak stává jakýmsi zrcadlem. Ukazuje vám oblast, ve které jste sami citliví, a právě proto může být jeho přítomnost těžší než úspěch někoho úplně cizího.

V tomhle smyslu nemusí být závist jen nepříjemná vlastnost, které je potřeba se co nejrychleji zbavit. Může být také poměrně přesnou informací. Pokud dokážete odhlédnout od samotného člověka a pojmenovat, co přesně ve vás jeho úspěch vyvolává, často zjistíte něco podstatného o vlastních potřebách.

Cizí úspěch není důkazem vašeho neúspěchu

Problém nastává ve chvíli, kdy začnete úspěch druhého používat jako důkaz vlastní nedostatečnosti. Jeho kariéra pak znamená, že jste něco zanedbali. Jeho sebevědomí se promění v důkaz vaší nejistoty. Jeho spokojenost začne působit jako připomínka toho, co vám v životě chybí.

Jenže život není soutěž, ve které má každý k dispozici stejnou výbavu, podmínky a představu o tom, co znamená vyhrát. I dva lidé se stejným vzděláním, věkem a schopnostmi mohou mít úplně jiné priority, příležitosti či načasování.

To neznamená, že byste se neměli porovnávat nikdy. Srovnání může být užitečné, pokud vám pomůže zjistit, kam se chcete posunout. Potíž přichází ve chvíli, kdy kvůli němu začnete zpochybňovat vlastní hodnotu.

Co s tím, když se z úspěchu druhého nedokážete hned radovat?

Nemusíte se nutit do nadšení, které necítíte. Pokud vás úspěch někoho blízkého zasáhne, zkuste místo výčitek chvíli sledovat vlastní reakci, díky které lépe pochopíte, co stojí za vašimi nepříjemnými pocity. Závidíte tomu druhému jeho život, některou vlastnost či možnost, kterou díky svému úspěchu získal? Jakmile se vám podaří oddělit člověka od toho, co ve vás jeho situace vyvolává, emoce často ztratí část své síly.

Pak má smysl zaměřit pozornost zpátky na sebe. Závist totiž někdy přesně ukazuje směr, kterým jste se sami chtěli vydat, jen jste ho dosud nedokázali pojmenovat. Pokud vás něčí úspěch bolí, zkuste z něj vytáhnout konkrétní přání pro vlastní život a přemýšlet, co pro jeho naplnění můžete udělat. Cizí život se tím samozřejmě nezmění. Ten váš ale může.