Někdo zavře notebook přesně v pět odpoledne a pracovní telefon už nevezme do ruky. Jiný si bez výčitek vyřídí osobní záležitosti během dne a večer se ještě na hodinu vrátí k rozdělanému projektu. Ani jeden přístup není správnější. Jsou jen odlišné. A právě v tom spočívá jejich síla.
Psychologové označují tento typ lidí jako segmentery. Milují jasně nastavené hranice mezi profesním a soukromým životem. Když pracují, soustředí se na práci. Když jsou doma, chtějí být skutečně doma. Po pracovní době nečtou e-maily, pracovní notifikace mají vypnuté a víkendy si chrání jako prostor pro rodinu, přátele nebo odpočinek.
Jakmile se oba světy začnou prolínat, přichází pocit zahlcení. Telefonát od šéfa během večeře nebo pracovní schůzka zasahující do osobního času je pro ně mnohem více stresující než pro ostatní.
Na opačném konci spektra stojí integrátoři. Těm nevadí, když se během dne střídají pracovní a osobní povinnosti. Cestou z ranního odvozu dětí vyřídí pracovní telefonát, mezi dvěma schůzkami zaplatí účty nebo pustí pračku během online porady.
Neznamená to, že pracují méně. Jen fungují jinak. Flexibilita je pro ně přirozenější než pevný režim a drobná přerušení během dne nevnímají jako problém. Naopak jim pomáhají udržet energii i koncentraci.
Právě tady vzniká většina nedorozumění – nejen v práci, ale i doma. Manažer, který běžně odpovídá na e-maily ve 22 hodin, může nevědomky vytvářet tlak na kolegy, kteří po pracovní době potřebují úplně vypnout. Stejně tak vedoucí, který důsledně odděluje práci od soukromí, může nesprávně hodnotit zaměstnance, jenž si během dne odskočí na nákup, ale večer bez problémů dokončí všechny úkoly.
Moderní leadership dnes nestojí na kontrole každé odpracované hodiny. Mnohem důležitější je pochopit, že různí lidé podávají nejlepší výkon za různých podmínek.
Nejúspěšnější lídři se nesnaží zaměstnance měnit k obrazu svému. Místo toho se ptají, jak jejich lidé pracují nejlépe. Někdo ocení, když mu po pracovní době nepřijde jediný e-mail. Jiný bude spokojenější, pokud si může během dne zajít na jógu nebo vyřídit lékaře a práci dokončit večer. Rozhodující nejsou odpracované hodiny, ale důvěra, výsledky a možnost nastavit si režim, který člověku dlouhodobě vyhovuje.
Dlouho jsme věřili, že produktivita má jedinou podobu. Že úspěšní lidé vstávají ve stejnou dobu, pracují podle stejného harmonogramu a odpočívají podle stejných pravidel. Psychologie ale ukazuje něco jiného. To, co jednomu přináší klid a soustředění, může druhého zbytečně omezovat.
Možná tedy není nejdůležitější otázkou, kolik hodin pracujeme, ale zda pracujeme způsobem, který odpovídá naší přirozenosti. Protože skutečný work-life balance nevzniká podle univerzálního návodu. Vzniká ve chvíli, kdy přestaneme kopírovat cizí pravidla a začneme naslouchat tomu, co funguje právě nám.
Lifehacky slavných, dobré a zdravé jídlo a (kultovní) filmy jsou její hlavní obsesí, o kterou se ráda podělí s čtenářkami Harper’s Bazaar.
Vaření jako trénink mozku? Může ovlivnit paměť i riziko demence
4 důvody, proč ženy preferují starší muže
Stravování podle barev: Fialová proti otokům a na podporu lymfatického systému