Stres má pověst tichého sabotéra, který krade energii, narušuje spánek a zhoršuje koncentraci. Odborníci však připomínají, že každé napětí nemusí být automaticky škodlivé. Záleží na tom, jak dlouho stresová reakce trvá, jak ji prožíváte a zda se tělu daří navrátit do přirozené rovnováhy.
Ukazuje se, že krátkodobé, zvládnutelné výzvy mohou psychickou odolnost dokonce posílit. Klíčové je pochopit rozdíl mezi přirozeným napětím, které podporuje výkon, a chronickým tlakem, jenž organismus postupně vysiluje.
Dobrý vs. špatný stres
Na první pohled vypadají podobně – zrychlený tep, napjaté svaly, svižnější myšlení –, přesto mezi „dobrým“ a „špatným“ stresem existuje zásadní rozdíl. Ten prospěšný, odborně označovaný jako eustres, představuje krátkodobý impuls, během něhož se tělo aktivuje, mysl zostří a po odeznění situace se vše přirozeně vrátí do klidové hladiny. Dobrý stres poznáte podle toho, že vám pomůže se soustředit, motivuje vás k výkonu a po zvládnutí úkolu se dostaví spíš úleva nebo pocit uspokojení než vyčerpání. Zkušenost navíc posiluje odolnost, takže při další podobné výzvě můžete situaci vnímat jako méně ohrožující.
Špatný stres, tedy chronické přetížení, vypadá jinak. Aktivace organismu sice proběhne, ale chybí přirozený návrat do rovnováhy. Hladiny stresových hormonů zůstávají dlouhodobě zvýšené a tělo tak funguje v režimu permanentní pohotovosti. Namísto větší výkonnosti přichází únava, roztěkanost nebo emoční nestabilita. Tento typ stresu odolnost neposiluje – naopak ji oslabuje, protože organismus nemá prostor zregenerovat a obnovit své funkce.
Signály, že vám stres nesvědčí
Ať už stres vzniká kvůli práci, vztahům nebo neustálému přetížení, tělo obvykle dává včas najevo, že se ocitá za hranicí zdravé zátěže. Nejde jen o špatnou náladu nebo občasnou únavu – chronické přetížení má specifické projevy, které ukazují, že se stresový systém drží v aktivním režimu příliš dlouho.
Prvním z varovných signálů je pocit nepřetržitého tlaku, kdy i obvyklé činnosti vyžadují víc energie než obvykle. Přítomná je také neschopnost se uvolnit nebo pocit, že jste neustále „v pozoru“. Protože je zároveň obtížnější usměrňovat emoce, může se objevit podrážděnost, úzkost nebo naopak otupělost. S tím často souvisejí i změny v chování – člověk se začíná uzavírat do sebe a vyhýbá se situacím či úkolům, které pro něj dříve byly samozřejmé. Fyzické problémy, jako bolesti hlavy, bušení srdce, trávicí obtíže, narušený spánek nebo nápadně oslabená imunita, navíc naznačují, že tělo dlouhodobě funguje v přetíženém režimu.
Když se tyto signály vracejí, je to jasný ukazatel, že organismus jede na rezervu. Právě jejich včasné rozpoznání tak umožňuje zastavit začínající vyčerpání a vrátit stres do roviny, ve které zůstává stres zvládnutelný a nepůsobí škodu.
Far Far Away: Jak zvládnout milostné odloučení
#SecondRomance: Musí druhá šance ve vztahu pokaždé skončit neúspěchem?
Co se děje s vaším mozkem, když posloucháte podcast?