Jak jsem se (ne)naučila lyžovat

Ač jsem žena z hor, lyžovat neumím. I když nějaké pokusy byly. Absolvovala jsem například lyžařský výcvik na střední škole – a po týdnu pokusů jsem si vysloužila příznačnou přezdívku „Žluté nebezpečí“, to proto, že jsem na sobě měla neonově žlutou kombinézu a většinu času jsem se povalovala po sjezdovce a překážela ostatním lyžařům. Od té doby jsem se s lyžemi rozloučila.

10 hotelů z vašich oblíbených filmů a seriálů, kde ve skutečnosti můžete strávit dovolenou

Italská škola života

Když mě moje kamarádka přizvala na cestu do Madonny di Campiglio, italského městečka v oblasti Trentina („Bude tam božsky, slunce, trochu sníh, skvělé jídlo a nejčerstvější vzduch! “), nedošlo mi, že mířím do věhlasného střediska, kde se každoročně koná Světový pohár ve sjezdovém lyžování a kam jezdí především ti nejnáročnější a taky nejzkušenější lyžaři. „Cože, ty neumíš lyžovat? Tak tam se to naučíš. Kde jinde než v italských Dolomitech, “ řekla mi Tereza během osmihodinové cesty a já musela souhlasit. Itálie mně v minulosti již v mnohém vylepšila život. V sedmi letech jsem se v moři v italském Bibione naučila plavat. Ve dvaceti letech jsem se na Bari naučila jíst špagety opravdu al dente. A ve třiceti jsem v Miláně pochopila, že dokonalý outfit začíná u bot.

Na svahu i o kus vedle

Sjezdovek je v Madonně víc než sto, z nich přes čtyřicet je vhodných i pro začátečníky a děti, a dvacet pro experty. Na jedné z nich, na Canalone Miramonti, se konají závody ve Světovém poháru a Spinale Direttissima je označována jako nejlepší černá sjezdovka na světě a vyhledávají ji všichni, kdo mají rádi adrenalin. Avšak já, než jsem se – coby obávané žluté nebezpečí – naučila správně „šůšn“ shora dolů, vymkla jsem si kotník ještě před nástupem do lanovky.
Sportovní vyžití jsem si tak dopřávala jen z bezpečné vzdálenosti z après-ski barů, a nutno podotknout, že tato činnost mě začala velmi bavit a též mě dokázala i značně unavit. Bedlivě jsem sledovala sjezdařské outfity a to, jak tu lidé dokáží i ve funkčním oděvu vypadat chic, a svou osobní módní policii jsem prokládala bombardinem a canederli. To je nové slovo v mém slovníku, které označuje tradiční knedlíky plněné šunkou nebo sýrem. Po sjezdu černé sjezdovky musejí být rozhodně zasloužené.

Kdo by raději místo knedlíku něco o poznání sofistikovanějšího, v Madonně je i restaurace oceněná michelinskou hvězdou. V Gallo Cedrone pod vedením šéfkuchaře Bruna Felicettiho servírují kulinářská mistrovská díla, ve kterých se snoubí vysoká gastronomie s tradičními alpskými přístupy. „Každé jídlo je příběh, který vyprávíme prostřednictvím surovin a techniky. Naše jídla mají vyvolat emoce, které zůstanou v paměti, “ říká šéfkuchař Felicetti.

Císařovy oblíbené cesty

Strávit několik dní v proslulé lyžařské destinaci lze velmi příjemně i bez lyžování. Madonna je příjemné horské městečko s historií, kam se jezdil rekreovat i císař Franz Josef a jeho manželka Sissi. Ti se tu tehdy rádi procházeli po lesích a kolem jezer a pak tančili valčík na náměstí Piazza Righi. Já jsem tu spíš než po horských cestách chodila po malebných uličkách a nahlížela do obchodů, kde vedle rukodělných tradičních alpských produktů mají své butiky i věhlasné světové značky. Život tu neutichá se soumrakem, právě naopak. Místo kulturně ožívá každý večer a zažít tu můžete i festival Paradice Music, který se koná v italském středisku Tonale. Jde o ledové divadlo v ledových kulisách, kdy hudebníci hrají i na hudební nástroje z ledu.

Z Madonny di Campiglio jsem se nevrátila jako lyžařka, ale spíš jako spokojená císařovna Sissi, která načerpala sílu nejen z opalování v après-ski baru, ale i z velejemné polenty, kterou jsem se právě tady naučila s chutí jíst.