Ráno odpovíte na zprávy, které už nemohou počkat. V práci převezmete úkol, protože víte, že ho zvládnete. Večer máte konečně chvíli pro sebe, ale hlavou vám stále běží, co je potřeba zařídit zítra. Na otázku „Co chceš ty? “ byste možná odpověděla rychleji před několika lety než dnes.
Právě v takových okamžicích se podle Elišky Vaea vytrácí kontakt se sebou. Eliška působí jako mentorka ženského leadershipu a ve své práci se věnuje intuici, vztahu k tělu i tomu, jak si ženy vytvářejí prostor pro vlastní rozhodnutí. Za sebou má roky cestování a práci se ženami z různých prostředí, včetně hollywoodských hvězd. Její přístup je osobitý, ale otázky, které otevírá, jsou mnohdy až překvapivě každodenní.
Co pro vás znamená být sama sebou?
Snadno se to řekne, hůř pozná v praxi. Být sama sebou totiž nemusí znamenat změnit práci, odstěhovat se nebo oznámit okolí nový životní plán. ,, Někdy jde o mnohem tišší rozhodnutí: všimnout si, že vás něco vyčerpává, přestože jste na to vždycky kývla. Přiznat si, že po něčem toužíte, i když to vašemu okolí připadá nepraktické. Nebo si dovolit říct „nevím“ a dát si čas, ” vysvětluje Eliška.
Eliščin vztah k tomuto tématu vznikal postupně. Jako mladá sportovkyně byla zvyklá na disciplínu a výkon. Své tělo uměla trénovat a měla pocit, že ví, co od něj může čekat. V šestnácti letech jí však byla diagnostikována inkontinence. Najednou čelila něčemu, co nedokázala ovládnout vůlí ani vyřešit dalším tréninkem. Zkušenost, kterou sama popisuje jako důležitý obrat, ji přivedla k hledání jiného vztahu k vlastnímu tělu: méně založeného na tom, co vydrží, a více na tom, co potřebuje.
Později vyměnila domov za cestování, žila na Bali i v Americe a poznávala různé přístupy k práci s tělem. Nemusíte sdílet její zájem o spiritualitu, aby vám byla blízká jedna část jejího příběhu: hledání nezačalo tím, že měla odpovědi. Začalo tím, že dosavadní způsob přestal fungovat. ,, Měla jsem všechno. Vydělávala jsem tisíce dolarů týdně, pracovala jsem se světovými hvězdami včetně Stinga, který mi dokonce osobně zahrál na kytaru, a přesto jsem ležela schoulená na podlaze soukromého letadla a brečela jsem. Cítila jsem, že tohle není to místo, kde mám být, a že tohle nejsem já. Nejtěžší pro mně bylo to všechno opustit a vydat se na cestu do Nepálu. Všichni kolem mě si klepali na čelo, nechápali proč tento život dobrovolně opouštím, a já sice nevěděla, co se bude dít a na chvíli to nedávalo smysl ani mě samotné, přesto mě ale vedlo něco uvnitř mě. Teď tomu říkám hlas mé duše nebo intuice, ” vzpomíná Eliška na den, kdy se rozhodla odejít z USA a dát výpověď v práci.
Jak poznat, že říkáte „ano“ ze zvyku?
Představte si pozvání, které chcete odmítnout. Neexistuje k tomu žádný dramatický důvod. Jste jen unavená a raději byste zůstala doma. Přesto už píšete „Jasně, přijdu“. Než zprávu odešlete, můžete se na okamžik zastavit: Co bych odpověděla, kdybych se nebála, že někoho zklamu?
, ,Podobná otázka sama o sobě nic nevyřeší. Může ale odhalit rozdíl mezi rozhodnutím, se kterým jste skutečně v pořádku, a odpovědí, kterou dáváte automaticky. Vlastní přání nebývají vždy hlasitá. Občas je přehluší právě schopnost všechno zvládnout, ” říká.
, ,A teď se zamyslete a zkuste si na konci dne vybavit jednu chvíli, kdy jste dnes řekla „ano“, přestože jste chtěla odpovědět jinak. Co vás zastavilo? Obava z reakce druhého, pocit povinnosti, nebo už jen zvyk? Nemusíte své rozhodnutí hned měnit. Pro začátek si stačí všimnout, v jakých situacích vlastní přání odsouváte stranou. Právě takové drobné okamžiky se mohou stát východiskem pro experiment VÍC JÁ, ” vysvětluje Eliška.
Kdy si na sebe udělat prostor?
Odpověď „až bude klidněji“ zná většina z nás. Jenže volné místo v diáři se nemusí objevit samo. ,, A často se neobjeví nikdy, když něco v sobě nezměníme, ” říká Eliška, která právě z tohoto důvodu připravila devítidenní experiment VÍC JÁ, v němž zve ženy, aby věnovaly pozornost také sobě a prozkoumaly, co by ve svém životě chtěly jinak. Během experimentu ji mohou zažít živě a poznat její přístup osobněji než ze sociálních sítí.
, ,Devět dní není příslib nového života. Může to však být dost času na to, abyste si položila otázku, kterou už dlouho odkládáte. A možná si také poprvé dala dostatek času na odpověď, ” dodává Eliška.
Více informací o VÍC JÁ najdete na oficiálních stránkách experimentu.
Pracovní úzkost: HR mýtus, nebo podceňovaný příznak vyhoření?
Iluze kognitivní nadřazenosti aneb Návod na to, jak zůstat pokorní, když máte vždycky pravdu
Naděje nové generace: Valérie Jurčíková
