Emoční přetížení: Proč cítíte vyčerpání, i když se nic neděje?

Zvenku klid, uvnitř chaos

Mozek si neodpočine jen proto, že máte prázdnější diář. I ve dnech bez velkého stresu zpracovává nepřetržitý proud podnětů – od pracovních detailů přes drobná rozhodnutí až po informace, které vás zasahují, i když je nevyhledáváte. Čím častěji přecházíte z jedné činnosti do druhé bez prostoru na odpočinek, tím víc se uvnitř hromadí napětí. A často si ho uvědomíte až ve chvíli, kdy už je únava příliš znatelná.

„Neustále se setkáváme s výzvami, hrozbami, ať už to nazveme jakkoli, v mnoha oblastech našeho života. Ve zprávách dostáváme informace, které nás zneklidňují, ale nemůžeme s tím nic dělat. Své děti sledujeme mnohem víc než dřív. Cítíme se povinni odpovídat na e-maily mnohem rychleji, než jsme se kdy cítili povinni odpovídat na poštu,“ vysvětluje pro The Guardian Linda Blair, psycholožka a autorka knihy The Key to Calm (2014). Jak navíc zdůrazňuje, multitasking nefunguje: „Nedokážeme dělat více než jednu věc najednou, a přesto se to po nás chce.“

Tělo sice může být v klidu, ale hlava běží naplno. Myšlenky skáčou dopředu na to, co nás čeká, co nesmíme zapomenout a co bychom měli zvládnout líp. Právě tenhle nesoulad – mezi vnějším tichem a vnitřní aktivitou – bývá častou příčinou emočního zahlcení, které se neprojevuje navenek, ale o to víc ovlivňuje vnitřní pohodu.

Signály, že potřebujete emoční očistu

Emoční přetížení nevzniká přes noc – a jen málokdy se ozývá nahlas. Mnohem častěji se projevuje v jemných posunech nálady, energie a vztahu k okolí. Právě proto je tak snadné ho přehlédnout nebo si ho vyložit jako „slabou chvilku“. Ve skutečnosti ale může jít o důležité znamení, že je potřeba zpomalit a znovu se naladit na sebe.

• Nestabilní nálada. V jednu chvíli jste klidní, v další vás rozhodí úplná drobnost. Nejde o dramatické výkyvy, spíš o nečekané přepínání mezi podrážděností a vyčerpáním, které nemá jasný spouštěč.
• Zvýšená citlivost. I dobře míněná poznámka zní najednou jako kritika. Vše, co byste jindy přešli, se vás dotkne (a ani vy sami to nechápete).
• Nespolečenské chování. Sociální interakce vás unavují víc než obvykle. Nemáte chuť mluvit, poslouchat ani vysvětlovat. Potřebujete být chvíli o samotě, ale nevíte, jak si to dovolit.
• Vnitřní otupělost. Věci, které vás běžně těší, najednou nemají sílu zaujmout. Cítíte se odpojení – ne od konkrétních situací, ale tak nějak celkově.

Poznat se v těchto příznacích neznamená, že je s vámi něco špatně. Jen to naznačuje, že vaše vnitřní rovnováha může být lehce vychýlená a stálo by za to ji znovu doladit.

Co je emoční hygiena a proč ji (ne)praktikujeme? Emoční hygiena je v podstatě obyčejná, ale často podceňovaná dovednost: průběžně pracovat s tím, co cítíte, a vytvářet si prostor pro vnitřní harmonii. Stejně jako si každý den čistíte zuby, i psychika potřebuje pravidelnou údržbu. A to ideálně dřív, než dojde k jejímu vyčerpání nebo přetížení.

Neznamená to trávit večery hlubokou introspekcí nebo se pouštět do velkých sebereflexí. Emoční hygiena je spíš o schopnosti vnímat, jestli se něco neděje „pod povrchem“, i když věci navenek nepůsobí dramaticky. Jenže právě to bývá často problém: pokud nic nehoří, většina z nás to zarytě ignoruje. Lehká podrážděnost, apatie nebo nejasné napětí tak může mít tendenci zůstat bez povšimnutí.

Dlouhodobě ale platí, že to, čemu nevěnujete pozornost, nezmizí. Jen se to přesune hlouběji a začne ovlivňovat fungování nenápadněji – formou únavy, výbuchů emocí či ztrátou motivace. Emoční hygiena v tomto pojetí není rychlým řešením, ale spíš prevencí, která vám umožní si včas všimnout, co se ve vás děje.

Malý návod na vlastní emoční restart

Obnovit vnitřní rovnováhu nemusí být složité. Často pomůže zavést drobné změny, které se stanou součástí běžného fungování. Místo snahy zvládnout všechno najednou je účinnější na chvíli zpomalit, vypnout rušivé vlivy a věnovat se tomu, co skutečně přináší úlevu. Někdy to znamená ubrat ze seznamu povinností, jindy si dovolit jen tak lenošit. „Musíme si dělat hodně přestávek a musíme mít co nejvíce pod kontrolou svůj vlastní rozvrh,“ připomíná Linda Blair.

Když si dopřejete prostor, začne ustupovat i pocit vnitřního přetlaku. Pozornost se vrátí, myšlenky zpomalí a úkoly přestanou působit chaoticky. V žádném případě nejde o to zvládnout toho víc, ale stanovit si realistická očekávání. Jak pro The Guardian říká neuroložka Faye Begeti: „Jedním z nejdůležitějších kroků v prevenci zahlcení je uvědomit si, že nemáme neomezenou duševní energii.“