Drby nemusí být jen toxické. Kdy mohou vztahům prospět?

Kdy mohou drby vztahy posilovat?

V umírněné a uvědomělé podobě fungují drby jako přirozený sociální mechanismus. Sdílení informací o druhých pomáhá číst nepsaná pravidla a lépe se orientovat v mezilidských vztazích. Právě skrze podobné rozhovory si lidé často potvrzují, co je v daném kolektivu přijatelné a kde už leží hranice. Nejde přitom o moralizování, ale o vymezování hodnot, které skupinu drží pohromadě.

Jak upozornila psycholožka Silvia Manjavacas v rozhovoru pro magazín El País, za „dobré“ drby lze považovat ty, jejichž cílem není druhé osobě ublížit ani bez souhlasu odhalovat její soukromí. Rozhodující je záměr a respekt, nikoli samotné sdílení určité informace. V přátelském nebo pracovním prostředí pak může dobře míněná poznámka otevřít prostor pro empatii, uvolnit napětí a přispět k porozumění situacím, které by jinak zůstaly bez odezvy.

Zásadní roli v tomto procesu hraje především důvěra. Lidé intuitivně rozlišují, komu se svěří a komu ne, a právě volba posluchače často určuje další osud informace. Ne každý totiž dokáže udržet citlivý rozhovor v bezpečné rovině a nerozvinout ho dál. Pokud je však cílem propojení, pochopení souvislostí nebo společná reflexe chování, nepředstavují takové rozhovory toxické drby, ale běžnou a funkční formu komunikace.

Jak se z řečí stává problém

Jakmile se však rozhovor změní v hodnocení, manipulaci nebo snahu někoho poškodit, ztrácí drby svůj sociální smysl. Rizikem není množství informací, ale jejich povaha. Neověřené detaily, vytržený kontext a jednostranný pohled snadno posilují předsudky a mocenské hry. V takovém případě nejde o komunikaci, ale o nástroj kontroly, jenž rozděluje a vytváří napětí.