Co se děje s vaším tělem, když potlačujete nepříjemné emoce?

Někdy se snaha zvládnout těžké období projeví překvapivě nenápadně. Zaplníte si každý den tak, aby nezbyla ani chvilka na přemýšlení, nutíte se soustředit na to dobré a při otázce, co se vlastně děje, raději stočíte řeč jinam. Záměr je pochopitelný: nechcete se utápět v negativních myšlenkách ani mít pocit, že se neustále litujete. Jenže snaha vidět za každou cenu věci z té lepší stránky může mít i opačný efekt.

Když svou pozornost neustále zaměstnáváte tím, co vám dělá dobře, můžete zároveň přehlížet emoce, které k těžkým životním situacím jednoduše patří. Místo abyste je prožili a zpracovali, odložíte je stranou. A právě tomu se říká potlačování emocí.

Potlačené emoce jen tak nezmizí

Psycholožka Susan David z Harvard Medical School popsala pro magazín mindbodygreen potlačování emocí jako situaci, kdy se člověk nutí soustředit na pozitivní stránku určité situace místo toho, aby přijal, co skutečně cítí. Problém je, že emoce nemůžete jednoduše vypnout, protože jste se tak rozhodli. „Smutek nezmizí jen proto, že se rozhodneme ho ignorovat. Naopak, musíme mu čelit,“ vysvětluje David.

Představte si, že celý den nosíte velkou hromadu knih. Zpočátku to možná zvládnete, po několika hodinách vás ale začne bolet celé tělo a na nic jiného už nezbývá energie. S potlačováním emocí je to podobné. Čím déle se snažíte něco držet pod pokličkou, tím víc energie vás to může stát.

Když své pocity nevyjadřujete, může utrpět i vaše sebevědomí

Dlouhodobé potlačování emocí může podle odborníků ovlivnit také to, jak vnímáte sami sebe a své vztahy s okolím. Když neříkáte, co potřebujete, co vám vadí nebo co si skutečně myslíte, můžete postupně nabýt dojmu, že na vašich potřebách nezáleží. Že vás ostatní neposlouchají. Nebo že váš názor nemá žádnou váhu.

A když své pocity nevyjadřujete, vytváří se živná půda pro úzkost nebo skleslost. V některých případech se přidá také hněv, vztek nebo zášť vůči ostatním.

To, co jste se původně snažili uklidit někam do kouta, tak pomalu, ale jistě začne ovlivňovat vaše vztahy i každodenní život.

Potlačování emocí vyčerpává tělo i hlavu

Když se neustále snažíte určité myšlenky a pocity odstrčit, spotřebováváte na to mentální energii, a její značná část bývá věnována právě snaze „odsunout věci pryč“. Je v tom určitý paradox. Chcete problém odložit, abyste mohli normálně fungovat, jenže samotná snaha problém odsunout vás může stát tolik energie, že vám jí nakonec zbude méně na běžný život.

A nejde jen o psychiku. Potlačování emocí může zatěžovat také tělo. Dlouhodobý stres je spojován napětím a bolestmi svalů, zažívacími potížemi, celkovým vyčerpáním, s vyšším rizikem některých zdravotních problémů, například cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění, a může mít vliv také na paměť.

Naučte se mluvit o tom, co cítíte

Umět pojmenovat vlastní emoce není pro každého samozřejmost, ale stejně jako jiné dovednosti se to dá trénovat. Vyžaduje to čas, motivaci a ochotu podívat se občas i na věci, kterým byste se nejraději vyhnuli. Postupně se ale můžete naučit své emoce lépe rozpoznávat, zpracovávat a vyjadřovat.

Prvním krokem je přesně pojmenovat to, co se ve vás odehrává, s čímž vám pomůže psaní, meditace nebo terapie. Nejde přitom o to své emoce okamžitě změnit nebo se jich zbavit. Nejdřív je potřebujete pochopit. Susan David doporučuje své emoce automaticky neoznačovat jako dobré nebo špatné. Místo toho se je pokuste co nejpřesněji popsat: smutek, zlost, strach, zklamání, bezmoc…

Možná to zní jednoduše, ne vždy jde ale o snadný úkol. Jakmile to ale zvládnete, otevírá se vám cesta vpřed.