Ve Francii má poslední den v týdnu jinou váhu než u nás. Není to den na dohánění restů, velké úklidy ani nákupy na celý týden. Je to prostor pro klid, vztahy a návrat k sobě. V mnoha regionech zůstávají obchody i služby zavřené – a možná právě proto se nikam nespěchá. Neděle je vyhrazená odpočinku, přátelům, rodině a tichému přeladění před dalším týdnem. Zní to jako luxus? Ve skutečnosti je to spíš postoj než výsada.
„French Sunday“ není přesně daný rituál ani seznam pravidel. Je to kulturní nastavení mysli, které vychází z francouzského vztahu k času a požitku. Myšlenka je jednoduchá: neděle má být chráněná před tlakem na výkon, efektivitu a neustálou dostupnost. Francouzi mají pro takový přístup krásné slovo – laissez-faire. Nechat věci plynout. S tím souvisí i další pojem, který ve Francii zdomácněl: flâner – bezcílně se toulat a pozorovat svět kolem sebe. Bez cíle, bez aplikace na počítání kroků, bez nutnosti z toho „něco mít“.
Neděle po francouzsku je o vědomém zpomalení. O pozornosti k tělu i mysli. O dni, kdy nemusíte nic dokazovat – ani sobě, ani ostatním. Zatímco v českém prostředí často bereme neděli jako poslední šanci „něco stihnout“, francouzský přístup ji chápe jako nezbytnou pauzu. A ta je nevyjednatelná.
Začíná to poměrně radikálním rozhodnutím: nepokusíte se ze své neděle vytěžit maximum v duchu hustle culture. Necháte budík vypnutý. Omezíte plány na minimum. Tempo dne neurčí kalendář, ale vaše nálada a energie.
Zaměříte se na drobné, ale vědomé radosti. Káva, která vychladne, protože jste se začetla do novin nebo knihy. Procházka bez cíle – třeba jen po náplavce, parkem nebo starým městem. Oběd, který se protáhne až do odpoledne, bez pocitu, že už byste „měla něco dělat“. Telefon můžete přepnout do režimu nerušit (ne pouze na vibrace). Anebo ho na pár hodin úplně vypnout.
Přispěte si. Až vstanete, posaďte se k oknu s kávou a croissantem (nebo koláčem z oblíbené pekárny za rohem).
Dopřejte si péči o sebe bez spěchu – masku na vlasy, hydratační krém, pomalé protažení.
Uvařte něco, co zabere čas. Třeba celé pečené kuře s citronem a bylinkami, které provoní byt.
Vezměte si knihu a deku do parku a jen tak si lehněte do trávy.
Zajděte na farmářské trhy nebo bleší trh a jen se nechte unášet atmosférou.
Najděte si místo s výhledem – na řeku, na střechy domů, na krajinu – a nechte myšlenky plynout.
Toulejte se bez mapy a bez cíle.
Dopřejte si dlouhý odpolední spánek. Klidně s pauzou na něco malého k snědku.
Navštivte galerii nebo muzeum a zastavte se u každého díla tak dlouho, jak budete chtít – bez potřeby „to pochopit“.
Sejděte se s rodinou nebo přáteli na dlouhý oběd, který se přehoupne do kávy a dezertu.
Skládejte puzzle, poslouchejte hudbu, povídejte si.
Zajděte do kina na dvojprogram.
A večer? Buďte blízko tomu, koho milujete.
Jinými slovy: vybírejte si činnosti, které dávají přednost prožitku před výkonem, intuici před plánem a toulání před produktivitou. Buďte přítomná. Zasněte se. Zdržte se o chvíli déle.
„Neděle po francouzsku“ nám připomíná, že jemnější stránka života není slabost ani ztráta času. Naopak. Právě schopnost zpomalit, spočinout a nic „neoptimalizovat“ může být tím největším luxusem – a možná i tou největší formou péče o sebe.
Lifehacky slavných, dobré a zdravé jídlo a (kultovní) filmy jsou její hlavní obsesí, o kterou se ráda podělí s čtenářkami Harper’s Bazaar.
Vyhoření není jen další fáze vztahu. Jak poznat, že vaší lásce dochází dech?
Jak najít novou vášeň ve starém vztahu
(Zlo)zvyky, které vám ničí vztahy