Na konci dlouhého dne se vám myšlenky stáčí k čokoládě, po náročném tréninku byste si nejradši dali něco slaného a v chladném počasí vás přitahuje hlavně smažené jídlo? Tyto chutě se mohou tvářit jako náhlý rozmar, ve skutečnosti však často odrážejí konkrétní procesy v těle. Mozek, střeva i hormony spolu nepřetržitě komunikují a vyhodnocují, kolik energie a živin zrovna máte k dispozici. Když se objeví výrazná preference určitého typu jídla, nejde jen o náladu, ale o souhru fyziologie, návyků i aktuálního rozpoložení.
Preference sladké chuti je do jisté míry vrozená. V minulosti byly potraviny bohaté na jednoduché sacharidy cenným zdrojem rychlé energie, a mozek si na ně proto vytvořil silnou reakci v podobě aktivace systému odměny. Tento mechanismus souvisí s uvolňováním dopaminu, což vysvětluje, proč dokáže krátkodobě zlepšit náladu a pro tělo fungovat jako vzpruha.
Silné chutě na sladká jídla se často objevují při únavě, nedostatku spánku nebo při nepravidelném stravování. Pokud během dne přijímáte málo bílkovin a vlákniny a převládají rychlé sacharidy, dochází k výkyvům hladiny krevního cukru. Po rychlém vzestupu následuje pokles a tělo si žádá další dávku energie. U žen mohou hrát roli i hormonální změny během menstruačního cyklu, kdy se potřeba sacharidů přirozeně zvyšuje.
Touha po slaném se může objevit po zvýšeném pocení nebo při nedostatečné hydrataci, kdy tělo potřebuje doplnit sodík a další elektrolyty. V takové situaci bývá vhodnější zaměřit se na tekutiny a plnohodnotné jídlo než na průmyslově zpracované snacky.
Chuť na slané může zároveň nepřímo souviset s nedostatkem bílkovin. Potraviny bohaté na proteiny obsahují aminokyseliny a minerály nezbytné pro obnovu tkání i stabilní hladinu energie. Pokud je jídelníček dlouhodobě chudý na kvalitní zdroje bílkovin, může se to projevit právě tím, že vás slané začne lákat častěji než obvykle.
Výzkumy posledních let ukazují, že tuk a cukr aktivují v těle paralelní dráhy propojující střevo a mozek. Tyto signály stimulují centra odměny a mohou zesilovat chuť pokračovat v jídle, i když už fyzický hlad ustoupil. Pokud jsou obě složky přítomné současně, reakce bývá výraznější – což vysvětluje, proč je tak obtížné odolat dezertu po vydatném obědě.
Tuk má navíc vysokou energetickou hodnotu a přispívá k pocitu sytosti. Právě proto je lidský organismus evolučně nastaven vyhledávat potraviny, které dodají hodně energie. Problém nastává ve chvíli, kdy jsou zdrojem tuků převážně průmyslově zpracované potraviny. To ale neznamená, že by tuky byly samy o sobě špatné. Kvalitní zdroje, jako jsou ořechy, semínka, olivový olej či tučné ryby, přispívají k vstřebávání vitamínů A, D, E a K a hrají důležitou roli v hormonální rovnováze.
Občasná chuť na sladká, slaná či tučná jídla je přirozená. Pokud se však opakuje denně, je velmi intenzivní nebo je spojená s pocitem ztráty kontroly, může odrážet nedostatečný energetický příjem, chronický stres nebo výrazný spánkový deficit. Tělo v takových chvílích hledá rychlé řešení.
Základem bývá pravidelné stravování, dostatek bílkovin, vlákniny a kvalitních tuků, stejně jako hydratace a spánek. Místo přísných zákazů se vyplatí vnímat chutě jako informaci. Často totiž nejde o selhání vůle, ale právě o signál, že organismus potřebuje větší stabilitu.
Beauty a self-care redaktorka vyhledávající (a bořící) mýty kolem krásy a zdravého životního stylu si při psaní ráda zdokonaluje i vlastní pečující rutinu, která je pro ni stejně důležitá jako šálek dobré kávy.
#FOODIE: FILMOVÉ RECEPTY VOL.2
Ženské hrdinky jsou vždy výzva, říká Julian Fellowes, tvůrce Panství Downton
Stop fleabaggingu aneb přestaňte si vybírat stále stejné partnery