Chodím na keramiku, začala jsem luštit křížovky a večer místo Netflixu otvírám knížku. A rozhodně v tom nejsem sama. Jakmile otevřu Instagram (ano, občas mezi listováním knížkou si ho nedokážu odepřít), vidím známé influencerky, které pletou svetry, chlubí se vypěstovanou zeleninou nebo při nejmenším pečou koláče. Koníčky, které jsem v minulosti považovala za babičkovské, najednou prostoupily do mé bubliny mileniálů. A čím víc si toho všímám, tím méně to vypadá jako náhoda.
Pracujeme na počítači, neustále scrollujeme Instagramem a TikTokem, „odpočíváme“ u streamovacích platforem a během dne zpracujeme takové množství informací, které by bylo ještě před několika desítkami let pro člověka nepředstavitelné. Není proto divu, že se stále častěji objevuje pojem analog hobbies – analogové koníčky, tedy činnosti, které se odehrávají mimo digitální svět a vyžadují naši plnou pozornost.
Nejde přitom nutně o nostalgii po době bez internetu. Nalijme si čistého vína, rozhodně se nechci vzdát pohodlí, které s sebou přináší online nakupování nebo třeba možnost zavolat kamarádce během několika sekund. Spíš se zdá, že po letech fascinace rychlostí a efektivitou začínáme znovu objevovat hodnotu věcí, které vyžadují čas.
Psychologové upozorňují, že analogové aktivity nám pomáhají dostat se do stavu hlubšího soustředění a dávají mozku možnost odpočinout si od neustálého přívalu podnětů. Právě proto mohou být činnosti jako čtení, pletení, keramika nebo zahradničení tak překvapivě uspokojivé. Nevyžadují multitasking. Nenabízejí nekonečné množství dalších možností, na které bychom mohli kliknout. Chtějí po nás jediné, a to abychom zůstali přítomní a věnovali se tomu, co máme právě před sebou.
Možná je také důležité zmínit, že se mění náš vztah k volnému času. Dlouho jsme i od koníčků očekávali nějaký výsledek. Někdo lepší kondici, novou dovednost nebo alespoň obsah na sociální sítě, který hodíme do stories. Analogové koníčky ale fungují trochu jinak. Nejsou efektivní, často nejsou ani zvlášť praktické a mnohdy z nich nevznikne nic, co by stálo za sdílení. Ano, mluvím například o svém keramickém hrnečku, který má k designovému kousku poměrně daleko.
Hodnota analogových koníčků ale spočívá v samotném procesu. V tom, že si na chvíli dovolíme dělat něco jen proto, že nás to baví.
Pokud vás při čtení tohoto článku napadlo, že byste si nějaký analogový koníček také rádi vyzkoušeli, léto je pro to ideální příležitost. Dny jsou delší, tempo o něco pomalejší a dovolená často přináší vzácný luxus v podobě volného času.
Nemusíte se hned zapisovat na keramický kurz ani objednávat pletací jehlice. Možná stačí zajít do knihkupectví pro novou knížku, koupit si křížovky na cestu vlakem, zasadit bylinky na balkoně nebo vytáhnout skicák, který už několik let leží ve spodním šuplíku.
A možná zjistíte totéž co já. Že ten největší přínos nakonec není v tom, co vytvoříte, vypěstujete nebo přečtete. Ale v tom, že na pár minut zapomenete, kde máte telefon.
Píše o módě, beauty, cestování a aktuálních trendech, které ovlivňují náš každodenní život. Blízký je jí skandinávský přístup k životu, japonská kultura i témata na pomezí technologií a společnosti. Vždy hledá příběhy, souvislosti a drobné detaily, které stojí za pozornost…
Secret talk: Kristýna Třešňák Schicková a 8 otázek o mateřství
Far Far Away: Jak zvládnout milostné odloučení
Mikroprocházky: návrat k pohybu, který nezabere téměř žádný čas