Začátky vztahů bývají plné očekávání. Zatímco jeden z partnerů už přemýšlí o společné budoucnosti, druhý jako by se nemohl rozhodnout, zda chce udělat další krok. Snadno pak vznikne dojem, že za váhavostí stojí nedostatek zájmu. Podle nové studie psychologů z Kjótské univerzity ale může být skutečnost mnohem složitější.
Výzkum publikovaný v roce 2026 upozorňuje na fenomén takzvané vztahové nerozhodnosti (relational indecisiveness), tedy tendence dlouho váhat při rozhodování o romantických vztazích. Nejde přitom jen o osobnostní rys – významnou roli mohou hrát i zkušenosti z dětství, strach z odmítnutí nebo prostředí, ve kterém jsme vyrůstali.
Pokud se rozhovory o společné budoucnosti opakovaně odsouvají na neurčito, nemusí jít o manipulaci ani nezájem. Někteří lidé považují partnerská rozhodnutí za natolik zásadní, že je dlouho odkládají ze strachu, aby neudělali chybu.
Seznámení s přáteli, plánování dovolené nebo společné bydlení mohou působit jako běžný vývoj vztahu. Pro člověka s vysokou mírou vztahové nerozhodnosti ale představují velký psychický tlak. Každý další krok totiž vnímá jako nevratný závazek.
Ani když už se pro něco rozhodne, nepřestává pochybovat. Psychologové zjistili, že lidé s vyšší mírou vztahové nerozhodnosti mají tendenci se ke svým rozhodnutím opakovaně vracet a analyzovat je, místo aby si za nimi stáli.
Jedním z nejvýraznějších faktorů je takzvaná citlivost na odmítnutí. Člověk pak může očekávat negativní reakci partnera i tam, kde žádná není. Paradoxně právě obava z opuštění může způsobit, že se zdráhá do vztahu naplno vstoupit.
Pro některé lidi není randění obdobím poznávání, ale okamžikem, kdy se rozhoduje o celé budoucnosti. Pokud vyrůstali v prostředí, kde byl rozchod považován za selhání nebo bylo partnerství chápáno jako celoživotní závazek, může být pro ně první skutečné rozhodnutí mnohem náročnější.
To je možná nejdůležitější zjištění celé studie. Nerozhodnost automaticky neznamená, že partner nemá zájem nebo city. Výzkumníci upozorňují, že způsob, jakým lidé přistupují ke vztahům, ovlivňuje nejen jejich osobnost, ale také kultura a společenské prostředí.
Ve společnostech, kde lidé vnímají větší svobodu navazovat i ukončovat vztahy, bývá rozhodování snazší. Tam, kde jsou vztahy spojeny s větším společenským tlakem nebo silnými normami, bývá vztahová nerozhodnost výraznější.
Každý vztah se vyvíjí vlastním tempem a opatrnost sama o sobě nemusí být varovným signálem. Pokud je ale partner ochotný o svých obavách mluvit a vztah postupně posouvá dál, může být jeho váhavost spíše odrazem vnitřních nejistot než nedostatku lásky.
Jestliže však měsíce přešlapuje na místě, vyhýbá se jakémukoli rozhodnutí a nechává vás dlouhodobě v nejistotě, je namístě zamyslet se nad tím, zda vám takový vztah skutečně dává to, co od něj očekáváte.
Psychologové připomínají, že pochopení příčin partnerovy nerozhodnosti může přinést větší empatii. Zároveň ale platí, že zdravý vztah stojí na ochotě obou lidí se pro něj rozhodnout. Trpělivost má smysl jen tehdy, když se vedle ní objevuje i skutečná snaha posouvat vztah kupředu.
Lifehacky slavných, dobré a zdravé jídlo a (kultovní) filmy jsou její hlavní obsesí, o kterou se ráda podělí s čtenářkami Harper’s Bazaar.
6 škodlivých následků nedostatku spánku
Nejlepší beauty dárky ke Dni matek: stylové, funkční i krásné
Divorce Month je mýtus. Co se v lednu ve vztazích doopravdy mění?