4 nejčastější mýty o silných ženách ve vztazích

Právě silné ženy čelí obvinění, že odrazují muže nebo že dávají přednost kariéře před láskou. Jenže realita bývá mnohem bohatší než škatulky, do kterých je společnost zasazuje. Takové mýty neškodí jen konkrétním ženám, ale narušují i samotné vztahy. Vytvářejí totiž falešný obraz toho, co znamená být ženou, partnerkou a matkou, a staví proti sobě nezávislost a blízkost, jako by se snad tyto dvě věci vzájemně vylučovaly. Některé z těchto mýtů jsou přitom tak zažité, že si často ani neuvědomujeme, odkud pochází. A proto je načase jim konečně přestat věřit.

Mýtus č. 1: Nezávislá žena nepotřebuje partnera

Jedna z nejrozšířenějších zažitých představ tvrdí, že žena, která působí sebejistě a samostatně, o vztah vůbec nestojí. Jako by nezávislost automaticky znamenala nezájem o lásku nebo blízkost. Jenže pravý opak je často pravdou: žena může být finančně soběstačná, mít jasné cíle a pevné hranice… a přesto toužit po hlubokém, naplněném vztahu. Jako každý člověk. Rozdíl je v tom, že její životní smysl nestojí a nepadá s tím, jestli vedle sebe někoho má.

Nezávislost totiž není bariérou, ale kvalitou, která umožňuje navazovat vztahy svobodněji a autentičtěji. Taková žena nehledá partnera z nutnosti, ale proto, že chce sdílet život s někým, kdo ji miluje, respektuje a sdílí její vizi. Neobětuje své hodnoty, jen aby nebyla sama, ale zároveň chápe, že partnerský vztah vyžaduje vzájemnou podporu, rovnováhu a i kompromisy. Právě schopnost být sama se sebou spokojená dává prostor vztahu, jenž nestojí na závislosti, ale na vzájemném rozhodnutí.

Mýtus č. 2: Sebevědomá žena odrazuje muže

Úspěch žen bývá někdy ve vztazích vnímán jako hrozba. Ne proto, že by úspěšná žena někoho přímo ohrožovala, ale jelikož narušuje zažitý model, podle něhož má být muž ve vztahu tím silnějším, výkonnějším a dominantnějším. Studie publikovaná v roce 2013 v Journal of Personality and Social Psychology ukázala, že muži sice mohou podvědomě pociťovat pokles sebevědomí, pokud jejich partnerka dosáhne společensky vyššího statusu než oni, přesto je důležité zdůraznit, že nejde o univerzální postoj. A už vůbec ne o důvod, proč by žena měla tlumit svůj potenciál.

Aktuální data ze světa online seznamování vyvrácení tohoto mýtu podporují. Jak potvrdila analýza uživatelů seznamky Tinder z roku 2019 publikovaná v Economics of Education Review, muži se vysoce vzdělaným ženám nijak nevyhýbají. Zatímco ženy obvykle preferují stejně nebo více vzdělané partnery, muži neprojevili vůči úspěšným partnerkám žádnou averzi ani snahu vybírat si méně ambiciózní ženy. To podporuje myšlenku, že obraz „zastrašující“ ženy je spíš nadsázkou než realitou. Možná platí pro nejisté jedince, ale rozhodně ne pro většinu.

Mýtus č. 3: Ambiciózní žena nestojí o rodinu

Za úspěchem a nezávislostí se podle řady lidí ukrývá čirý nezájem o osobní život. Ambiciózní žena podle nich preferuje dosahování kariérních cílů a na založení rodiny už si zkrátka nedokáže udělat čas. Jenže tato představa ignoruje skutečnost, že touha po partnerství a mateřství není podmíněná tím, kolik hodin člověk stráví v práci. Přestože podle článku publikovaného v Harvard Business Review (2002) zůstává 33 až 42 % úspěšných Američanek ve věku 41–55 let bezdětných, ve většině případů nejde o vědomé rozhodnutí. Řada těchto žen uvedla, že si děti přála, a některé z nich dokonce podnikly mimořádné kroky, aby je mohly mít. Jejich bezdětnost tak ve většině případů nebyla volbou, ale důsledkem odkládání, špatného načasování a okolností, které nesouvisely s odmítnutím mateřství.

Navíc stále přetrvává tendence hodnotit volbu mateřství optikou „buď, anebo“, jako by žena musela volit mezi rodinou a kariérou. Byť je výchova dětí náročná a vyžaduje čas, energii a také nepochybně kompromisy v rámci kariéry, mnoho žen ukazuje, že seberealizace a mateřství se vzájemně nevylučují.

Mýtus č. 4: Silná žena je citově nedostupná

Pevný postoj, klidný hlas, jasně nastavené hranice. To všechno stačí k tomu, aby se o ženě začalo říkat, že je odtažitá. Vnitřní síla ale nevylučuje citlivost a neschopnost projevovat city. Naopak, mnoho sebevědomých žen má své emoce pevně ukotvené, rozumí jim a nenechá se jimi ovládnout. Emoční inteligence totiž není o tom, jak moc se navenek dojímáte, ale jak hluboce rozumíte sobě i druhým.

Zdrženlivost si pak mnozí pletou s citovým chladem, často jde ale jen o opatrnost. Zvlášť u žen, které se naučily spoléhat samy na sebe, může otevřenost přicházet až tehdy, když cítí důvěru a bezpečí. Neznamená to, že nejsou schopné blízkosti, jen ji nebudují s každým a hned. Pokud se ve vztahu cítí bezpečně, dokážou být nejen vřelé a citlivé, ale i velmi oddané. Vztah pro ně není o dokazování, ale o prostoru, kde se dá volně dýchat. A právě tím vytvářejí hlubší pouto než stereotypně očekávaná zranitelnost. Obraz „ledové královny“ tak vypovídá o společenských očekáváních víc než o skutečné podstatě nezávislých žen.

Mýty o silných ženách sice znějí přesvědčivě, ale s realitou mají jen pramálo společného. Nezávislost se nerovná nezájmu, úspěch neznamená citový odstup a láska není výsadou křehkosti. Skutečná blízkost vzniká tam, kde se partnerství zakládá na vzájemném respektu, ne na předsudcích.