Zápisky z Lisabonu aneb poznejte krásu tohoto místa očima Tamary Šimončíkové Heribanové

Je to deset let, co Tamara Šimončíková Heribanová Lisabon poprvé navštívila. Hned první chvíle v portugalské metropoli byly spíš, jako kdyby se vrátila na místo, kde to dobře zná. Když jí bylo šestnáct let a žila a studovala ve Vídni, jednou se probudila a v mysli jí zůstal sen. Sen o městě u oceánu, kde rostou stromy obsypané citrony a pomeranči, ve vzduchu je cítit vůně pečených kaštanů a sůl, kde fasády domů hrají všemi barvami a lidé se na sebe usmívají. Dědové v parku hrají karty, babičky na lavičkách čtou knihy. „Tenhle můj dávný sen se v Lisabonu stal skutečností. Ale ta skutečnost byla ještě voňavější a zcela dechberoucí. Lisabon je město, které si omotá každou poetickou duši, nabije člověka radostí a vírou v lidskou sounáležitost,“ říká Tamara. Ve městě nikdy nebyla jako typická turistka, ale už od začátku doprovázela svého muže, fotografa Branislava Šimončíka, který v Lisabonu spolupracuje s portugalskými magazíny. Tamara tak hned zpočátku mohla poznat lesklou a energickou část města a jeho náboj, když se potkávala s kolegy svého muže, i tichou opuštěnost, která na některých místech vyvěrala z velkolepých prázdných budov s obrovskými okny, ze kterých vlají roztrhané záclony, a skrz rozbitá okna se dírami draly přerostlé staré sukulenty. Do Lisabonu přicestovali i s malou dcerou Emilkou, a možná i proto jsou pro ni vzpomínky na Lisabon o to dojemnější. „Byli jsme rozhodnutí, že v Lisabonu budeme nějaký čas žít. V Bratislavě jsme si sbalili pět kufrů a první dva měsíce jsme žili v hotelu a každý den chodili na obhlídky bytů, ve kterých bychom mohli zakotvit. Když jsme jako cizinci hledali druhý domov, prožívali jsme takovou zvláštní citlivost. Prohlíželi jsme si byty, povídali si s jejich majiteli, procházeli ulicemi, které byly v okolí daného bytu, s ostražitostí a opravdovou přítomností. Když nad tím obdobím zpětně přemýšlím, vidím před očima film, ve kterém se míhají různé interiéry a výhledy, a zároveň si vzpomínám, že jsem cítila zvláštní roztřesenost až vnitřní rozpor, jestli se může cizina stát novým domovem, jestli můžu žít v dvojdomství... Ale věděla jsem, že doma budu vždycky jen v Bratislavě,“ vypráví Tamara. Nakonec s rodinou našli byt z roku 1947 v původním stavu. A během dvou dnů poznali všechny sousedy z okolí. I to je pro Lisaboňany typické. Jejich přirozená srdečnost se ukazuje hlavně v každodennosti. V sousedském spolužití, při nákupech v potravinách, kde spolu všichni nezávazně konverzují a kde prodavačka věnuje důchodci sáček s ovocem. Všímají si sebe navzájem a nechtějí žít v anonymitě. Každý den si projevují laskavost a takové zážitky pak dovedou člověka naplnit opravdovou životní radostí a vírou v mezilidské dobro. „Lisabon pro mě znamená totiž hlavně lidi,“ míní Tamara.

Charisma uměleckých čtvrtí

Pokud chcete zažít autentický Lisabon, zkuste se toulat po umělecké čtvrti Chiado, kde najdete dílny umělců, designové obchody, kavárny, divadla a muzea. Nebo po sousední nejstarší části města Alfama plné strmých uliček, kde v minulosti žili převážně rybáři. Turisticky přívětivá je čtvrť Belém, kde je největší koncentrace kulturních i historických památek včetně muzea umění Berardo. Celodenní účast si zaslouží muzeum Gulbenkian, kde je i komplex zahrad či Museu Nacional do Azulejo, abyste se zevrubně seznámili s typickými portugalskými kachlíčky. „Klid duše můžete najít v parku Tapada das Necessidades s kaktusovým rájem. Z parku, kde jsou fontány, jezírka, slepice, kachny, pávi a kočky, je navíc překrásný výhled. Každou sobotu se pak koná tradiční bleší trh Mercado de Santa Clara, kde je vždycky skvělá atmosféra,“ doporučuje spisovatelka. Všimla si, že městské části, kde to kypí uměním a kde to dýchá historií, přirozeně tam vznikají galerie, bio obchody, antikvariáty či starožitnictví, obývají především lidé, kteří nacházejí duchovní uspokojení v příbězích. „Když se pak v takových místech, čtvrtích s charismatem, dáte s někým do řeči, velmi jednoduše můžete i s neznámým člověkem zažít velkou blízkost,“ dodává. Omamné místo plné slunce. Zatímco nápadů, co v Lisabonu vidět a zažít, je takřka bezpočet, opravdových tipů, kam si zajít na jídlo, získáte mnohem méně. Ne proto, že by hlavní město Portugalska gastronomicky strádalo – ba právě naopak. Všude totiž vaří výborně, ať už zaplujete do hospody třetí cenové, kde mají v nabídce dvě jídla, nebo do luxusní steakové restaurace, kde nabízejí celé degustační menu. Jako by se všude na talíři servírovalo navíc ještě slunce. „Je to tu všechno až omamné. A tak říkám, že se vrátím. Domů? Možná ano,“ říká Tamara.

Můžete žít v Lisabonu dva roky, nebo i celý život a budete to město milovat. Můžete do Lisabonu přijet jen na den a budete ho milovat taky.