Out with the old, in with the new a jiné paradoxy

Módní dům Prada uvedl na trh svoji novou vůni Paradoxe a při této příležitosti se v Londýně chystala pod rouškou největšího tajemství velkolepá oslava. Byla u toho i naše pravidelná přispěvatelka Daniela Peštová.
Daniela Peštová
——
27. prosince 2022

Paradox I

Na letiště Václava Havla jsem dorazila s dostatečnou rezervou. Stavila jsem se jako tradičně na latte s ovesným mlékem a v klidu brouzdám uličky Duty free terminálu 1. Prada tu je, její nová vůně Paradoxe zatím ne. Budu si tedy muset počkat až na večer. Uuuuh, je to napínavé. Vůbec celý event je opředený tajemstvím. PR agentura si jen přikládá prst na ústa, pšššt, nesmíme o tom mluvit, ale těšte se, bude to velkolepé.

Tak sedím u gatu, dopíjím svoji kávu a těším se. Zároveň se mi ale hlavou honí milion myšlenek. Co tam budu dělat? Vzala jsem si správné oblečení? Copak já jsem nějaká novinářka? Cítím, že se dostávám do varu, a nebýt té mé poctivosti a důslednosti, už bych vzala nohy na ramena. Proč jsem vlastně souhlasila, když společenské akce bytostně nemusím a jsem z nich vždy ve stresu? Copak toho mám málo?! Nebylo by mi líp doma, v teplákách? Hele, klid, holka, mluvím k sobě. Zhluboka dýchej, to bude dobrý. Ano, asi ti imponovalo jet na press event a tvářit se jako novinářka, ale hlavně, pamatuješ na tu úmluvu, že už nebudeš strkat hlavu do písku a říkat na vše jen NE? Protože život je příliš krátký na to, aby sis nastavovala uzoulinké mantinely. Jen proto, že máš nějaké svoje mindráky, a jen proto, že je mnohem jednodušší držet se zkrátka než se rozletět. Ano, je to paradox. A pořádný! Takže tu jsi správně. Končím svoji debatu v hlavě a svižným krokem nastupuji do letadla směr Londýn a cíl Nepoznané.

Paradox II 

Prada je moje srdeční záležitost. Značku jsem objevila jako začínající modelka. Za svou kariéru jsem sice moc přehlídek neodchodila (poměrně krátce po mém kariérním začátku začal kralovat grunge styl a tam jsem se svou klasickou vizáží a ženskými tvary byla naprosto mimo trend) ale jednu dvě sezony jsem stihla. Pamatuji se, že jsem z toho byla celá rozklepaná a měla obrovskou radost. Být takhle blízko géniu signory Miuccii Prada bylo víc, než jsem si mohla kdy přát. Její čistý design, tiše luxusní materiály a perfektní střihy jsou pro mě dodnes synonymem módy 90. let a neokázalého luxusu. Tenkrát to pro mě bylo samozřejmě nedosažitelné zboží, ale hned, jak se mi začalo dařit, jsem si do svého šatníku začala pořizovat první kousky. A věrná jsem Pradě dodnes, protože její styl je opravdu nadčasový. Nepřeháním. Doporučený dress code na londýnskou akci byl samozřejmě Prada a mně stačilo ponořit se do svého šatníku a věděla jsem, že něco dostatečně šik, trendy a cool tam najdu. A pokud se do toho ještě i dostanu, mám vyhráno. Bylo mi jasné, že outfit nebude problém. Horší je, že už žívám. Paradox? To bych řekla! Na druhé straně, dřív než jsem na klasické voňavky zanevřela, Prada Les Infusions D’Iris byla moje oblíbená. Takže měj otevřenou mysl, připomínám si. Možná dnes je ten den, kdy se věci změní a já se třeba i zamiluju (do vůně samozřejmě). Fun fact, hlavní tváří této novinky je Emma Watson. Anglická herečka,o které nevím skoro nic kromě toho, že se proslavila jako jedna z představitelek příběhů Harryho Pottera. Šílenství, které tyto knihy a filmy vyvolaly, mě a moje děti úplně minulo. Ale opravdu úplně. Taky tak trochu paradox.  

Nekonečná noc paradoxů

Londýn je krásné město. Je to ale také město, jehož letiště je fakt daleko od centra a v odpolední špičce mi trvá skoro dvě a půl hodiny, než se dostanu do hotelu. Paradoxně mi to dnes nevadí. Čas mám dobrý, před akcí stihnu i procházku po okolí a čaj se známým, který je shodou okolností tady taky. Proplétám se přeplněnými ulicemi, vděčná za nápisy LOOK LEFT, LOOK RIGHT na chodnících, protože ani po všech těch letech, co sem jezdím, jsem si paradoxně na ten opačný směr dopravy nezvykla. Po chvíli se bez úhony vracím na pokoj, je nejvyšší čas dát se trochu do kupy. Rychlá sprcha, vlasy. Po chvíli váhání jestli rtěnka ano, nebo ne, se rozhodnu stejně jako vždy pro ne a je to. Oblečení, které jsem si pro tento večer připravila, je minimalistické. Vlněné kalhoty, pánská košile a vesta bez rukávů s výraznými knoflíky, kterou mám už asi patnáct let. K tomu jednoduchá kabelka z aktuální kolekce. Vše Prada. Vše v nadčasové černé. Až na lodičky. Stříbrné, se širokým podpatkem a úzkou špičkou. 
První bod programu je večeře v michellinské restauraci. Africká fusion kuchyně doporučená přímo týmem Prady. A pak samotná akce. Trochu mě překvapí, že ta začíná až ve 22:00. Čas, kdy jsem běžně už dávno v posteli. Oh, boy! Jídlo je vynikající, společnost zábavná. I tak mi ale někde vzadu v hlavě vyskakuje myšlenka, jestli tu jsem správně Přijela jsem, abych poreferovala o vůni, kterou jsem ještě paradoxně neměla šanci vyzkoušet. Lehké lechtání v břiše přisuzuji své úzkostné poruše a nadměrnému smyslu odpovědnosti spíš než výraznému africkému koření. Do půlnoci zbývají necelé dvě hodiny. Nejvyšší čas vyrazit do víru velkoměsta aka na party – jestli ne roku, tak měsíce určitě. A dát se do práce! 


To, že zábava je u konce, je mi jasné hned, jak se přiblížím k místu dění. Můj uber se prokousává proudem fashionistů a na pokyny uniformovaných příslušníků zastavuje před vchodem do růžově nasvícené budovy. Z hada Pradamilců, který se kolem ní vine, se mi už teď podlamují kolena. Věděla jsem, že to má být akce pro 1500 lidí, ale že to bude až takhle, jsem netušila. Naštěstí jsem tu jako press a pro ty je určitě samostatný vchod. Z tohoto omylu mě ale hned vyvádí mladá slečna. V obligátní černé, s tabletem v ruce a s aurou nejdůležitější osoby večera mě všeříkajícím kývnutím hlavy odkáže na konec toho 300 metrů dlouhého zástupu módních nadšenců. Zmrzne mi úsměv na mé pečlivě vykreslené fasádě. Jediný, kdo se v této chvíli usmívá, je zlomyslný hlásek v mé hlavě: „Vidíš, máš tohle zapotřebí?“ Váhavě se zařadím do fronty a se zadrženým dechem (dým z cigaret opravdu nemusím a covid také asi nikomu z přítomných žíly netrhá) zapínám v hlavě kalkulačku. Když to půjde tímto tempem, do hodiny bych mohla být uvnitř.

Konečně! Růžovo-černým tunelem, kde se všichni fotí jak o závod, vstupuji dovnitř. To, že tam kromě pulzujících pruhů a mizerného světla nic tak výjimečného k focení není, nikomu nevadí. I chabý kontent je kontent. Na konci tunelu zahnu doprava, prokážu se razítkem na zápěstí a jsem propuštěna dál. Opatrně sestupuji dolů po schodišti a připadám si, jako bych se nabourala na party na vysokoškolské koleji. Věkový průměr někde mezi mým prvním a druhým dítětem (tj. 23), pití v plastových kelímcích, duc duc ohlušující hudba. Sofistikovanost nikde, elegance taky ne. Po minimalismu devadesátek, se kterým mám Pradu tak spojenou, ani památky. Jestli byla nějaká speciální prezentace v tom napěchovaném suterénu, bohužel, nevím. Nemám chuť ani náladu prodírat se davem -náctiletých, hloupě pokyvovat hlavou a bezděčně se usmívat. Víc se toho v tom kraválu stejně dělat nedá. Na některé věci jsem už asi opravdu stará.

Zcela objektivně musím říct, že mou kyselou náladu by v tuto chvíli nezachránilo asi ani to, kdyby mi drink servírovala samotná Mrs. Prada. Ve snaze zjistit, jak tato vůně voní, se nonšalantně snažím vyloupnout jeden z flakonků z jediné instalace, která tu je, a přitom se nedostat do záběru všudypřítomných mobilů. Obojí marně.


Prokličkuju zpátky na čerstvý vzduch a koutkem oka zahlédnu Emmu Watson. Sice jenom na obrazovce, ale díky za ni. V jednom – a podle toho, co jsem měla možnost zjistit – jediném prostoru věnovaném nové vůni Paradoxe běží její klip. Ms. Watson je nejen tváří, ale i režisérkou a autorkou vizuálu. Velmi povedeného, musím říct. Ano, tohle je ta Prada, kterou jsem doufala, že uvidím. Neotřelá, smělá, svá. Fakt mě baví. Jak celé video, tak sama jeho představitelka dokonale ztělesňují myšlenku nové vůně: Pokaždé jiná, pokaždé sama sebou. Škoda jen že ten, kdo měl tuhle akci na starosti, chtěl být asi tak moc jiný, že zapomněl aspoň něco z DNA této kultovní značky zachovat. Že se nechal stáhnout dobou a spokojil se se smutným trendem dneška, kdy kvalita obsahu není podstatná. Hlavně ať to hodí co nejvíc lidí na sítě, samozřejmě s příslušnými hashtagy. Když dostatečný počet influencerů bude dělat, že je to super, tak to i super musí být, no ne? Kontent je měna dnešní doby a tady je to vidět až příliš. Fake it till you make it. Paradoxně u této značky bych to nečekala.


Až zpátky v Praze mám konečně šanci Paradoxe objevit. V korálově růžové krabičce s rytým reliéfem, které připomíná křížové šrafování kůže Prada Saffiano. Krása! Krabička se otvírá elegantním „poutkem“ v kontrastní pistáciové barvě a ve tvaru trojúhelníku korespondujícím s ikonickým logem značky. Ten design je tak pěkný, že mám chuť nechat ho takto vystavený na svém psacím stole a jen se kochat. Mám radost a zároveň se mi i ulevilo, že něco starého z té „mojí“ Prady tu zůstalo. Funkčnost snoubená se sofistikovaností. Tradice s inovací – Prada Paradoxe se prodává ve znovunaplnitelném skleněném flakonu a jako první zkoumá přírodu prostřednictvím inovace vytvořené speciálně pro ni, která extrahuje vůni poupěte neroli ještě před jeho otevřením. Elegance a hravost, každá krabička je opatřená QR kódem, prostřednictvím kterého můžete sami vstoupit do Prada Paradoxe světa a objevovat všechny paradoxní dimenze vůně, pohrát si s filtry a zažít rozšířenou realitu i nakouknout do zákulisí.

Paradoxe, the one and only 

A jak tedy voní Paradoxe od Prady? Snoubí se v ní věhlasné ingredience spojené se ženskou smyslností a klasicky dámskými vůněmi, ale zároveň má i nečekaný rozměr díky použití ambrofixu, který je typický spíš pro pánské vůně. Myslím, že přívlastky jako nadčasová, avantgardní, přirozená a inovativní jí sedí. A jak voní mně? Vůně je natolik subjektivní záležitost, že se zdržím vlastního názoru a nechám si to paradoxně pro sebe. Jedno ale říct můžu. Je dost pravděpodobné, že jako ozdoba mého psacího stolu nejspíš nezůstane.

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu