New online era is coming. Představujeme nový web HARPER'S BAZAAR

Esej Daniely Peštové: Sním, či bdím?

Co se stane, když vám do vánoční reality vstoupí jemný sen, a co vás z něj zase ale velmi rychle vrátí zpátky, píše Daniela Peštová.
Daniela Peštová
——
29. listopadu 2021

Foto: Matúš Tóth

Vánoce jsou svátky klidu a míru. Minimálně papírově. Ovšem pak je tu jejich odvrácená stránka: nervy, nestíhání, shon. Ať už jsme sebelépe zorganizované, nějakému tomu stresu se asi v tuto roční dobu nevyhneme, ale na svěrací kazajku to být nemusí.

Je třetí adventní neděle. Venku už pěkných pár hodin sněží. Brodím se čerstvě napadaným sněhem a lovím v kapse kabátu klíče od domu. Prsty mám zkřehlé, že se mi ani napotřetí nedaří trefit se do klíčové dírky, a tašky, kterými jsem ověšená tak, že by se za to nemusel stydět ani vánoční strom na Staromáku, mi pomalu kloužou z ramen a padají k mým promáčeným nohám. Ufff, konečně! V předsíni mě pohladí po tváři příjemné teplo. Prsty na rukou mě začnou okamžitě brnět a dávají mi tak najevo, že příště by bylo fajn vzít si rukavice. Jasně, pomyslím si kysele. Přidejte mi to na seznam věcí, na které nemám zapomenout! Odkopávám mokré boty, které za sebou nechávají spoušť, na kterou by mohl být pyšný i samotný Jackson Pollock. Těžké tašky, na kterých se pomalu rozpouštějí obří vločky, nechávám padnout na zem a v duchu kalkuluji, jak dlouho tu bez úhony vydrží. Musí, než se dám trochu do kupy. Potřebuji si jen na chvíli sednout. Dopotácím se do prvního křesla, které mi přijde do cesty, a tiše vklouznu do jeho náruče. V kabátě i v čepici. Jen na chviličku...

Náš byt je pár dní před Štědrým večerem oázou klidu. Vystrojený a vyšperkovaný na maximum, v každém koutě se něco třpytí, něco blyští a dekorace v tradiční červené a zelené doplňují akcenty zlaté a stříbrné. Všemu tomu vévodí majestátní stromek, který – podle tradice, kterou jsem okoukala u svých amerických přátel a osvojila si už za svého života v New Yorku – kupujeme hned po Dni díkůvzdání. Stavíme a zdobíme ho ještě týž den, pouštíme si u toho na střídačku koledy a Pressleyho vánoční hity a v krbu praská oheň. Scénka jak vyšitá z filmu produkce Hallmark. Manžel, který má většinou výběr stromku na starosti, včetně jeho donášky domů a následného zasazení do mohutného stojanu (čímž ale jeho spoluúčast na přípravě svátečních slavností i končí), je na své dílo pyšný tak, že by si jeden myslel, že strom sám zasadil, vypiplal i pokácel. Ale krásný ten strom je, o tom žádná. Pamatuji si, že když jsem byla malá, rodiče kupovali stromek pár dní před svátky. Vybírat si člověk moc nemohl, a pokud neměl známosti, musel být opravdu vynalézavý, aby konečný výsledek stál za to. Jeho prořídlé větvičky jsme zdobili až na Štědrý den ráno a už na Silvestra byl suchý tak, že jsme byli rádi, že z něho neopadaly všechny ozdoby. Zuby nehty to chudák vydržel do Tří králů a táta pak rok co rok hrozně nadával, když to smutné koště házel z balkonu dolů.

Cukroví a vaječňák

Jak tu tak sedím a rozhlížím se kolem sebe, zabalená do měkoučké kašmírové deky se sklenkou vaječného koňaku v ruce, napadá mě, že jestli se někdy vyplatí umět si zorganizovat práci a čas, pak je to určitě právě v tuto sváteční sezonu. Napečeno už mám vše kompletně. Třicet druhů cukroví, šest dávek od každého. Tento týden ještě přidělám vosí hnízda a je to. Ve špajzce mám také všechno, co budu potřebovat, abych i letos byla příkladnou hospodyní. Mám ve zvyku dělat pár exotických receptů, takže čekat s nákupem do poslední chvíle se určitě nevyplatí. Celý dům od půdy až po sklep září čistotou. Všechna okna jsou umyta a záclony, ty jsem prala a věšela po večerech, když šla rodina spát. Stříbro a skleněné podnosy jsou vypulírované, připravené na svůj čas. 

Stres z nakupování dárků na poslední chvíli není nic pro mě, a tak už mám samozřejmě i tuhle nedílnou součást vánočních oslav dávno pod kontrolou. Krabice jsou expertně zabalené – kurz balení byla opravdu super investice! Pro každého člena rodiny v jiném papíru a s jinak barevnou mašlí. Aby to bylo pod stromkem nejen pestré, ale i přehledné. Poschovávané jsou také bezpečně, včetně malého taháku, kde co je, aby se nestalo, že na nějaký schovaný dáreček zapomenu.

Mám radost, jak se mi letos vše vydařilo. Žádné zádrhely ani komplikace, všechno perfektní. Stejně jako ten domek z perníku, který jsem s dětmi včera dozdobila a který zabírá čestné místo na kuchyňském stole. Je mi tak nějak krásně a teplo po celém těle. Nezaměnitelná kombinace vůně jehličí a cukroví všude kolem mě je přímo omamná a trochu ji ruší jen ten čmoud. Soused asi pálí listí a já mám někde otevřené okno... Hmmm... listí? Teď, pod tím sněhem?! Něco tu nesedí! To už mě z mého sladkého snu vytrhávají rozrušené hlasy dětí. „Mami, HOŘÍ!“

Více se dočtete v prosincovém Harper’s Bazaaru. Právě v prodeji! 

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu