Zápisník šéfredaktorky: Milánský týden módy

Na celé odpoledne se tedy brána do světa Brunella Cucinelliho a jeho rodiny otevřela všem pozvaným. Vítal nás sám Brunello Cucinelli, vřele se s každým objal, vzpomněl si, že jsem s ním před časem v jeho rodné vesničce, nyní impériu uprostřed vinic, dělala rozhovor, a povyprávěl mi, že vedle vinařství, monumentu a rozvíjení manufaktury v Solomeu teď také buduje knihovnu. Nikoliv pro sebe, ale pro lidstvo, proto tam hodlá pořídit veškeré vzácnosti, ke kterým se dostane. “Člověk musí umět žít, jako by to měl být jeho poslední den, ale plánovat, jako by měl žít věčně,” říká a usmívá se, zatímco na fotku s ním stojí fronta. Brunello Cucinelli má v mém srdci zvláštní místo. Je to zakladatel v nejlepším smyslu slova posedlý svou misí, kterou je kultivovat vše, co může. Ostatně, zajděte si do pražského butiku Brunella Cucinelliho, jsou tam také knihy, na nichž pan Cucinelli trval, aby i uprostřed delikátního desingu člověk nezapomínal, že musí zdobit i svou mysl. 

Casa Cucinelli na Viale Montello 16 je v tu chvíli naplněná lidmi k prasknutí, po celém labyrintu sálů plných polic s knihami, sochami a květinami je rozeseta nová kolekce, mezi lidmi se procházejí modelky oděné do toho nejlepšího, co krejčové a pletařky ze Solomea stvořily. V hlavní roli je vlna, kašmír, hedvábí, bavlna a len, ručně upravené tkaním, pletením a technikou macramé, vše jemně prozdobeno flitry, které jsou pro Cucinelliho typické. Kromě obvyklých přírodních barev se tu objevuje tlumená červená a modrá. Kalhotové kostýmy, saka a šaty doplňují klobouky, šátky a brýle. Samostatným tématem tu jsou sofistikovaně konstruované kabelky, měkké a ladně přiléhající k tělu bez ohledu na jejich velikost. 
Ač se tu podávalo šampaňské a tedy fantastické těstoviny s omáčkou z rajčat a ricotty, celým prostorem se vznáší vůně parfémů. Vedle stálé kolekce mě zaujaly parfémy nové, z nich především Vento Ardente, “spalující vítr”, vůně, která evokovala dálky, pouště, pomalou chůzi přírodou a klid. Říká se, že vůně je nejlepší zápis vzpomínky do paměti, a tak mi z kabátu stále voní Vento Ardente a vyvolává vzpomínku na jednu z nejkrásnějších prezentací celkového životního stylu, jakou Miláno a možná celý módní svět může nabídnout.

Na milánské přehlídce Max Mara 19. září chce být každý, nepřeháním. V jasném, bílém, velmi úsporném prostoru, který nemá pozorovatele ani na chvilku rozptylovat, trvalo nekonečně dlouho, než se celý excitovaný dav usadil a přehlídka se velice vydařila. Max Mara měla tentokrát jasné zadání. Kolekce na jaro/léto 2025 je inspirovaná postavou Hypatie, charismatické a nesmírně talentované matematičky a filosofky, která žila ve 4. století v egyptské Alexandrii, a již pro její talent a vliv jednoho dne dav rozvášněných křesťanských mužů strhl z vozu, odtáhl do chrámu a připravil o život rozdrásáním jejího těla škeblemi ústřic. Hypatia se příliš nezdobila a svou pozornost věnovala geometrii, což je dokonalý oslí můstek k povaze kolekce, která se před námi rozvinula. 

Za mě byla přehlídka nádherná a kolekce neskutečně povedená. Minimalistický styl, který ale v žádném případě neznamená jednoduchý či nenápaditý, se odehrával v pro Max Maru typických barvách: bílá, černá, béžová. Nejsilněji ovšem byla zastoupena barva hořké čokolády, hlavní trend konce letošního a celého příštího roku. Kabátky, kostýmy, šaty, košile, volné i přepásané, s průstřihy a řasením. Konec přehlídky zdobila Irina Shayk, na které se geometrie Max Mary vyjímala mimořádně půvabně.

O den později se mezi sloupy paláce Pinacoteca di Brera, který slouží výuce umění, procházejí modely kolekce Sportmax SS25. Oproti geometrické úspornosti a strohosti Max Mary kolekci Sportmaxu vévodí ženský půvab, vláčnost, jemné materiály, něžně obepínající figury modelek. Barvy jsou také pestřejší, červená, zelená a prvky žluté jsou proti pískové barvě neokasicistního nádvoří pokrytého navíc bílým kobercem hodně výrazné.  Jemné poloprůhledné modely doplňují šňůry lesklých krystalů, jako by se kolem oděvů tvořila ledová krusta.  Několik modelek svíralo klasickou kabelku Soffy. Neskutečně krásná Irina Shayk to tu opět rozsvítila. Vždycky si říkám, proč se zrovna u téhle linie objevuje v názvu slovo sport, protože kolekce Sportmaxu jsou za mě tou nejženštější a nejdesignovější verzí všech linií skupiny Max Mara. Potlesk byl veliký, řekla bych, že tahle kolekce oko návštěvníků potěšila, něha a smyslná šťavnatá krása dokonale ladila se sochami a celým teplým podzimním dnem.

Jsou přehlídky, kde se cítím jako doma, mám dojem, že by mi všechno, co se objevilo na mole, slušelo a že držím prst na tepu doby. A pak jsou přehlídky, kde se kolem mě odehrává krása takového charakteru, že si - nehledíc na množství let strávených v módě a lifestylu - někde uvnitř připadám nepatřičně a jako tetička z vesnice. Přehlídka kolekce Elisabetty Franchi ve mně vyvolává přesně ten druhý dojem, samozřejmě to myslím v tom nejlepším smyslu. Už samotné minuty, předcházející přehlídce. Nikde jinde než v Miláně jsem to nikdy nezažila, ani v Paříži na těch nejtěžkotonážnějších přehlídkách. V Miláně se začnou před přehlídkami sjíždět samotné dívky a ženy či ženy v páru a člověk by na nich mohl oči nechat. Jako by se jednalo o jiný živočišný druh. Všechny jsou o hlavu vyšší než já, přitom ještě lehkým jistým krokem přicházejí na jehlách, které popírají veškerou anatomii nohy. Hladká pokožka na všech končetinách se jim zlatě leskne, všechny mají dokonalé zuby, manikůru a kolem tváře se jim svíjejí husté lesklé lokny všech odstínů kaštanové. Mám pro tu milánskou dokonalost obrovský obdiv a respekt. 

A právě pro takové ženy byla přehlídka Elisabetty Franchi. Je to intenzivně italská móda, která vyžaduje dokonalost, disciplínu a obrovské sebevědomí. Přehlídka nese název The Femme Paradox. Žádné doprovodné materiály už téma silné, sebevědomé ženy nemusejí rozvádět, modely, které velmi hubené modelky na extrémně vysokých podpatcích předváděly, mluví za sebe. Kolekce je to opravdu velkolepá a styling Carine Roitfeld je tu evidentní. 
Je ze značky cítit energie, které pomohly nedávné investice bývalého prezidenta Gucci Marca Bizzarriho. Jakákoli umírněnost nebo snad minimalismus střední a severní Evropy tu nemá místo, modelky ostře kráčejí dopředu a smyslně se houpou v bocích. “Žena, pro kterou tvořím, je silná a nikdy se nevzdá,” nechala se slyšet Elisabetta Franchi těsně před přehlídkou. 

Víceméně černobílá kolekce je plná korzetů, pásků, chokerů, vším prosvítá spodní prádlo kontrastní barvy, pracuje se tu s tylem, řaseným hedvábím, punčoškami a s flitry, a jako zlatý hřebík přicházejí svatební šaty. I ty jsou sexy a drzé jako vše, co jim předcházelo.  Potlesk do až ohlušující hudby byl fenomenální, protože publikum složené z vlivných italských žen svou Elisabettu prostě miluje.

V centru Milána v sálech renesančního paláce vystavila italská značka obuvi a doplňků Aquazzura své kousky poslední kolekce. Aquazzura je radostný brand plný vtipných detailů na svých produktech a dokazují to i boty, střevíce na vysokých podpatcích, balerinky a sandálky, které se tu na obrovských stolech rozkládají. Přítomný je tu i umělecký ředitel značky Edgardo Osorio.  Vše tu připomíná moře. Na jemných sandálkách se vyjímají drobní živočichové z rafíje, mušle, hvězdice, mořské řasy. Osorio se prý tentokrát inspiroval mořským pobřežím v Mexiku, kde trávil dovolenou. Mexiko mají také připomínat krajky a macramé, kterým jsou zdobené především balerinky. Ploché sandále jsou zase zdobené korálky a šňůrkami, kterými se bota poutá ke kotníku. 

Původem z Kolumbie, Edgardo Osorio založil značku Aquazzura před třinácti lety ve Florencii, kde žije. Nechtěl vytvářet žádné sofistikované boty na hranici umění, Aquazzura je opravdu brand, který má v člověku vyvolat lehkomyslný pocit prázdnin, dovolené, nekonečného letního večera, a to přesto, že se v kolekci nacházejí i kozačky do zimního počasí. Ovšem takového, kde i v zimě svítí slunce a nesněží. Většinou jde nicméně o sandálky s divoce vysokými podpatky, na kterých se prý ale podle svědků chodí docela pohodlně. Zastavujeme se u střevíce, který se kolekci vymyká. Jde o zachycení mořské vlny a Edgardo Osorio je na ni pyšný, bota spíše připomíná sochu. Mě, která se podpatkům vyšším než osm centimetrů vyhýbá, zaujaly vlastně tentokrát spíše kabelky. Kožené, kovové, třpytivé… Mým absolutním favoritem je psaníčko tvaru čínského koláčku štěstí.