Veronika Ďuricová: pohání mě radost z tvorby

Měla jste zajímavé začátky - tvořila jste doslova inkognito, bez instagramu a jiné reklamy, pouze na doporučení. Myslíte si, že by se vaše značka rozrostla do dnešní velikosti, kdybyste ji vedla pořád stejně, nebo je přece jen nemožné fungovat pouze offline?

Placenou reklamu jsem nepoužila dodnes. Myslím, že by to určitě mělo pomalejší tendenci růstu. Přece jen instagram velmi pomáhá v rychlosti. U mě měl smysl až asi po roce založení, kdy jsem měla aspoň pár sledujících. Každopádně, zásluhu k úspěchu bych mu nepřisuzovala. Myslím, že se stále dá fungovat offline, protože když se zákazníků ptám, jak se ke mně dostali, 85 % odpovídá, že na základě doporučení. (úsměv)

Jak vypadá proces výroby custom-made šperků? Přichází s nějakou jasnou vidinou klient, nebo tvoříte zcela od nuly něco intuitivně pro danou osobu?

Většinou je to ta druhá verze, a musím říct, že to lépe funguje. Začínáme setkáním u mě v ateliéru, kdy se bavíme. Já se ptám tak, abych zákazníka nasměrovala tam, kam potřebuji. Funguje to v určitém ujasňování, co zákazník sám chce.

Pokud má být zakázka jako dar pro třetí osobu, tak je pro mě velmi důležité se na tu osobu nacítit, zjistit osobní věci.

Samozřejmě, že většinou za mnou chodí zákazníci už s tím, že znají můj rukopis, a proto mě oslovili, ale pokud vyrábíme něco, co má být jemné, subtilní, tak se udělá přesně tato verze. Vždy je pro mě důležité, abych si za návrhem stala, abychom nedělali kopii. Tomu se nevěnuji.

Vaše tvorba se mění – od minimalistických křížů na více propracovaný design s kameny a perlami. A to dost rychle (s ohledem na mladost značky). Co stálo za tímto velkým kreativním skokem?

Je to samozřejmě o tom, že se člověk technologicky posouvá. Já miluji výzvy, dost často vycházím ze své komfortní zóny a ráda se učím nové věci, myslím, že proto to má rychlejší spád. Když jsem samouk, je pro mě důležité neusnout na technologii, kterou už znám, ale posouvat se dál. Je to můj hnací motor. Samozřejmě i finanční zázemí v tom hraje důležitou roli. Těžko se experimentuje, když si člověk nemůže koupit ani o gram materiálu více.

Co vás teď kreativně pohání?

Pohání mě pořád to samé, a to je radost z tvorby. Všechny věci, co tvořím, mě nabíjejí – to, když můžu vymyslet nové šperky, zkoušet, dělat pokusy. Je to pro mne, jako kdybych byla dítě a mohla si celý den hrát. Miluji to. U mě funguje hlavně to, když jsem spokojená a šťastná. Pak jsem kreativní až až.

Inspiruje vás někdo ze světa (nebo i z historie)? Kdo je vaším estetickým vzorem?

Inspirují mě spíše momenty v životě a situaci. Prostě to přichází. A samozřejmě oceán a moře, tam to miluji.

Který šperk z vaší dílny je vaším nejoblíbenějším (nebo nejcennějším) kusem a proč?

Bavíme-li se o nositelném šperku, tak je to aktuálně můj náhrdelník/talisman, který je ještě z kolekce Marina. Je hodně výrazný a má na sobě vonné elementy / kameny, které jsem sbírala a mají vlastnost, že dokáží udržet parfém, takže fungují jako difuzér na těle. Je to originál jako mnoho mých šperků.

Jaké šperky nosíte vy? 

Musím se přiznat, že počet šperků na těle se zvyšuje s věkem, moje představa je, že až budu stará, tak budu ověšená zlatem. (smích)

Aktuálně nosím každý den malé zlaté kroužky, které mám od narození. V hlavních dírkách jsem si poprvé udělala custom sama pro sebe a navrhla jsem si zlaté náušnice. To je nyní novinka. Na ruce mám každý den prsten po mé babičce a mámě, takový ten klasický barokáč s rubínem, a na druhé mám vždycky můj pečeťák, který je trošku jako power ring. A když potřebuji ještě něco výraznějšího, tak si dávám řetěz.

Kromě šperků na zakázku děláte i kurzy „vyrob si svůj šperk“ – jak velký zájem o to je a co si lidé chtějí nejčastěji vyrobit?

Letos o to byl velký zájem, takže jsem měla radost. Když kurzy probíhají u mě v dílně se mnou nebo Klárou, která je součástí mé značky, tak bývají jen občas. Aby se stihla zakázková výroba. Jde také o individuální kurz, žádná větší skupina, takže je to i osobní přístup. Člověk si může vyrobit, co jen chce, samozřejmě je to limitované technologicky. Ale vždy jsme zvládli přetavit představu tak, aby člověk odcházel šťastný. Nemám žádné předpřipravené šablony, člověk má u mě svobodu, a pokud sám neví, co by mu udělalo radost, tak ho vždy umím přirozeně nasměrovat. Každý to v sobě má.

Kdybyste nebyla šperkařkou, kým byste byla?

Tak to vím jasně. Určitě bych vyráběla kosmetiku, to absolutně miluji, nebo truhlářkou, to mám vystudované.