JW sklidil „standing O“ (neboli ovace vestoje) – píše celý svět. A nejspíš zcela oprávněně.
Podíváme-li se na pánský ready-to-wear (který toho má poslední dobou co nabídnout výrazně více než womenswear), stále potřebuje nové způsoby, jak oživit (semi)formální styl. Byť velký kus práce odvedli i návrháři jako Virgil Abloh, Kim Jones a nyní i Pharrell Williams, stále je kam se posouvat. Sportswear a athleisure již naštěstí ztrácí na popularitě, a stále více se otevírají dveře něčemu zcela novému.
A právě proto byl pro Dior JW Anderson perfektní volbou – dům má potenciál se nyní stát vlajkonošem nové menswear estetiky a zůstat tak úspěšně v rovnováze na pomezí umění a komerčního úspěchu.
Kdo jiný než Anderson by byl schopen propojit Ivy League Gossip girl estetiku se sportswear a klasickými vestami a vázankami (pochopitelně v moderním podání)? Naprosto geniální byla i jeho interpretace Diorova bar jacket, který předělal do menswear varianty – sako v irském, donegal tvídu společně s bílými bermudami připomínajícími objemnou a-line sukni. #smooth
Je již tradicí, že svou první kolekcí vzdává nový kreativní ředitel vždy hold archivům, které reinterpretuje po svém, a tím ukazuje, kterým směrem se bude dům ubírat.
Pakliže v případě Sarah Burton pro Givenchy bylo v kolekci málo designérky a hodně archivů a u Alessandra Micheleho pro Valentino zase „až moc Micheleho“, Anderson je v tomto případě mistr vyváženosti. Archivní kusy byly přítomny, avšak ve velmi rafinovaném podání a ne tak velkém množství. Dokonce i logomanii, za kterou sezónu zpět Maria Grazia Chiuri získala hořkou kritiku, dokázal Anderson aplikovat sofistikovaně a viditelně zároveň.
Byla to perfektní ukázka nové estetiky, lehce kombinující sešlapané tenisky, džíny a frak. Tak trochu moderní Mr. Darcy…
