Jak ošklivé ode mě bude, když řeknu, že by jej bylo pro New York škoda. Brown se zkrátka pro Paříž narodil a každá jeho kolekce jen upevňuje jeho postavení mezi nejoriginálnějšími návrháři naší generace. Pusté místo po Alexandru McQueenovi a Johnu Gallianovi (poté, co opustil své místo v Dior haute couture) bylo konečně zaplněno, a móda se projednou zase proměnila v pohádkové místo, kde se dá snít a kde si můžeme hrát. Jak jinak nazvat kombinaci amerického plesu středoškoláků, Popelky a pařížské opery (a trochy lidového folkloru)?
Jak by začínala tato pohádka? „Byl, nebyl jeden styl, preppy – sportovní, klasický a relativně strohý, a ten se jeden Američan rozhodl předělat k nepoznání.“ Stejně tak, jako je dům Margiela znám svou nekonečnou schopností dekonstruovat trenč na tisíc způsobů, Brown je schopen udělat to samé s kostýmem, a to tak, aniž by se musel stát součástí avantgarde hnutí. Nylonové trenče se proměnily v krátké a-line kabáty kopírující plesové sukně s gigantickou mašlí na zádech nebo masivní kabáty v pierotovkém stylu vzadu s dresovým číslem – Andre Leon Talley by je miloval! Postavu klauna z francouzského folkloru jsme mohli vidět takřka všude, jen ne v černobílé. Popelkovský říz v podobě zlatého vyšívání na dresech, korzetového šněrování na crop sakách a úzkých sukních v kombinaci s elementy street subkultury (can those briefs BE any higher?!) byly dokonale camp!
Liběna Rochová věnovala Moravské galerii průřez všemi svými kolekcemi
Dva velikáni nesmrtelné elegance
Dnes by oslavil narozeniny mistr inovací a krejčoviny Alexander McQueen