The best of: co z probíhajících módních týdnů nejvíce upoutalo

New York

Obecně sází více na jistotu a komerčnější vzhled a nejsou zde tak vymezující a tón udávající značky, ale letos mě zaujala kolekce Tory Burch, která se, i přes očividné reference jiných značek, posunula na vyšší úroveň, byla moderní (se svými nízko posazenými pasy sukní) a velmi relevantní. Zaujala mě i kolekce značky Coach, která ví, jak oslovit generaci Z, a letošní řada se zdála opravdu nejvydařenější za poslední éru.

Londýn 

Londýn je vždycky více o teatrálnosti, edgy a romantice. Jako každou sezonu, i letos byli diváci napjati, kam se vydá Burberry, která pod vedením Daniela Leeho stále trochu hledá svou novou identitu. Ale zdálo se, že tentokrát Londýn ví, co chce říci. Vystavěla svou vizi na zdejší hudební scéně, indie kapelách a estetice hudebních festivalů. Velmi diskutovaná stoupající hvězda Dilara Findikoglu nabídla show plnou „rozzlobených“ žen, aktivismu, dramatu, fantasy hrdinek a velkolepých šněrování a korzetů.

Miláno

Přihořívá. Na italské půdě se letos odehrálo více vzrušujících módních momentů a očekávání. A také vetší dynamika mezi puristickou a minimalistickou cestou a zastánci hesla „více je více“. 
Hned zkraje svou debutovou show uvedl Simone Belloti pro značku Jil Sander, který jako by usedl do čela tábora čistého designu. Svou vizi „očistil“ od jakýchkoliv nánosů a dekoru z posledních let a jako by uvedl značku zpátky do továrního nastavení. Žádné emoce, erotika, jen čisté výtvarno, geometrie a purismus.

Nemohu nezmínit Pradu, jejíž aura je mocná. Síla značky spočívá ve schopnosti neustále posouvat hranice módy. V letošní kolekci zůstává Prada věrná konceptu nepředvídatelných spojení různých prvků, nešlo už o dokonalý chaos, ale spíše o vizuálně příjemný a zároveň hravý dojem. Prada ví, jak pracovat s barvami, napětím, dynamikou a siluetami.

První velmi očekávanou kolekci pro značku Gucci ukázal i Demna za přítomnosti mnoha celebrit a osobností. Skvělý marketing, kolekce sama asi nebyla tak šokující, jak se očekávalo od návrháře, který „vyhodil do povětří“ Balenciagu.

Chci zmínit Etro, pro ten opačný maximalistický pól. Marco Vincenzi zde odvádí skvělou práci. Plnost, etno vzory, boho jsou tu vystavěné fantasticky současně. Učiněná „Primavera“.

A pak tu byla první kolekce Versace pod vedením Daria Vitaleho, která vzbudila nejvíce vášnivých reakcí a diskuzí. Versace jsem měla vždy spojenou s lehce blyštivým glamourem, devadesátými lety a sex-appealem. Nová cesta značky ale prochází ozvěnami ranějších dekád samotného Gianniho Versaceho. Tento debut byl opravdu jeden z nejčerstvějších a nejvzrušivějších momentů italského módního týdne. Mnozí zážitek přirovnávali k první kolekci Alesandra Micheleho pro Gucci – a já s tím souhlasím. Vitale se vydal cestou emocionálněji intenzivnější estetiky, která oslovuje novou generaci, a odklonil se od tradičního glamouru. Kolekce měla drzost, sex, současnost i minulost, náboj i jasný názor. Módní zasvěcenci ji přijali s nadšením a oceňují odvahu a vizuální sílu, zatímco širší veřejnost ji nechápe a reaguje smíšeně, kriticky a kontroverzně. Pro mě jde o odvážnou redefinici Versace, která rozhodně nebude pro každého, s cílem rozbít dřívější mýtus značky a obnovit její erotickou energii.

Na opačném pólu italské elegance se představila nová Bottega Veneta, kterou převzala do svých rukou Louise Trotter. Její čistá vize, důraz na řemeslo a schopnost důstojně navázat na to, kde v tuto chvíli značka je, působila jistě. Kolekce byla sázkou na jistotu – solidní, kontinuální a evoluční, spíše než revoluční, jak jsme byli zvyklí u Daniela Leeho nebo Mattieua Blazyho, kteří přinášeli nezapomenutelné momenty. Designérka je pro značku skvělou volbou: její kolekce možná nabídnou méně extrémního oblékání, více životnosti, vyváženosti a nositelnosti.

Vzrušující módní pouť ale nekončí – další kapitola se odehraje v Paříži, kde se očekávají zásadní momenty této sezóny, co završí letošní seismické pohyby na módní půdě.