TAHLE BRANŽE JE PRO 40+

INVAZE STARŠÍCH

„Uplynulou sezonu vládla přehlídkám věková rozmanitost, zralejší modelky byly přítomné u více než sedmdesáti procent z top dvacítky módních značek,“ shrnula situaci optimisticky po skončení čtyř hlavních fashion weeků v New Yorku, Londýně, Miláně a Paříži analytická platforma Tagwalk. Jedním z těch, kdo se rozhodl pro věkově inkluzivní casting, byl kreativní ředitel módního domu Balmain Olivier Rousteing. Jeho motivace je trochu jiná než u Batshevy Hay. „Mám pocit, že v módě často oslavujeme jeden druh krásy, který je založen na mládí, a to mě znepokojuje. Máme tendenci zapomínat, že budoucnost mimo jiné stojí i na ženách, které už nějaký život prožily, nikoli na dívkách, které ho mají ještě před sebou,“ vysvětlil svou vizi pro New York Times. Návrhář představil v Paříži sedmapadesát modelů, z nichž dvacítku prezentovaly modelky starší pětatřiceti let. Otázkou je, jestli to v módě můžeme vnímat jako zásadní posun, a pokud ano, proč přichází právě nyní. Pravdou je, že zralejší modelky se na přehlídkových molech v posledních letech vyskytují, stačí si vzpomenout na Naomi Campbell, Evu Herzigovou, Kristen McMenamy nebo třeba na nedávný comeback Claudie Schiffer, která na podzim ozvláštnila přehlídku Versace. Loňská zářijová show značky Mugler se pro změnu zasloužila o setkání velkých jmen z druhé půlky devadesátých let, vedle Evy Herzigové se na ní objevily i Shalom Harlow a Amber Valletta. A zmíněný Rousteing už před čtyřmi lety přemluvil k návratu na molo i Helenu Christensen, která na jeho přehlídce vystoupila po boku „veteránek“ z přelomu tisíciletí Esther Cañadas, Liyi Kebede, Caroline Ribeiro či Erin Wasson.

ZPÁTKY V DEVADESÁTKÁCH

Modelky, které už se jednou smířily s tím, že jejich kariéra skončí v pětatřiceti, nyní zažívají novou vlnu zájmu. Podstatné ovšem bude, nakolik se jejich přítomnost stane normou a nakolik zůstane raritou k přilákání pozornosti a vytvoření dojmu inkluzivity – hodnoty, kterou se mnohé módní značky snaží spíš předstírat. Podle online databá- ze Fashion Model Directory byl před deseti lety průměrný věk modelek na přehlídkách dvacet jedna let. O pět let později se zvýšil na dvacet tři. Pak ale přišla pandemie, která příznivý trend opět zvrátila zpátky, aspoň podle příležitostné modelky Alex Bruni, která odstartovala kariéru, když jí bylo pětapadesát (její jméno vám možná nic neřekne, ale když si ho vygooglíte, objeví se jedna z těch nádherných šedovlasých div, které jsme před pár lety vídali v článcích o modelkách 55+).
„Až do roku 2017 to šlo skvěle. Značky se skutečně zaměřovaly na ženy, které stárnou krásně a s grácií. Ale od covidu je to hrozné. Měla jsem pár zakázek, ale ty jsou o polovinu míň placené než před lockdownem. Anebo nejsou žádné,“ svěřila se Bruni loni v článku pro The Guardian.
Její skeptický pohled potvrdila i Rebecca Valentine, zakladatelka modelingové agentury Grey Model, jejíž tváře si krátce po založení v roce 2015 začaly najímat i značky jako Gucci, Prada nebo Marks & Spencer. „Byla jsem si jistá, že nejde jen o pomíjivý trend, protože z demografického hlediska roste skupina starších lidí, kteří mají navíc peníze. Nikdy bych si nepomyslela, že se vrátíme zpět do devadesátek, kdy jediné modelky, jež značky požadují, jsou ty mladé, štíhlé a vysoké. Nicméně v posledních osmnácti měsících jsme skončili přesně v tomto bodě,“ stěžovala si loni.

PODZIM ŽIVOTA

Je možné, že únorové fashion weeky nastolují nový směr, díky kterému v blízké budoucnosti už věk nebude překážkou? Ano, na jedné straně zde máme hvězdy formátu Naomi Campbell, Claudie Schiffer nebo britské herečky Kristen Scott Thomas, která si střihla cameo chůzi na přehlídce Miu Miu. Jenže to jsou exkluzivní tváře, které dokážou přilákat pozornost publika už z podstaty. Naděje na větší věkovou diverzitu po uplynulé sezoně živí spíše fakt, že se na molech objevila i celá řada starších modelek, jejichž jména širší veřejnost nezná (a nejspíš to tak zůstane).
Za všechny jmenujme třeba třiapadesátiletou Bethany Nagy, která se objevila na posledních čtyřech přehlídkách Saint Laurent. Pro představu, Nagy je štíhlá vysoká blondýna severského typu a v posledních dvou kolekcích prezentovala (stejně jako všechny ostatní modelky) průsvitný top, zpod kterého jí zřetelně prosvítala ňadra. Pointa není v tom, že i zralá žena může předvádět odhalující oděv nebo že byste jí tento věk nehádali. Ale v tom, že nad věkem modelky vůbec nepřemýšlíte, protože rozdíl mezi ní a mladšími ženami vůbec nevnímáte. Zkrátka tam patří, nevyčnívá jen proto, že už oslavila padesát. Kdo ví, možná je tohle ten nejlepší způsob, jak modelky vyššího věku znovu zapojit. Přirozeně a zcela samozřejmě. O podobný přístup se snažil i Olivier Rousteing, který se rozhodl najmout neznámé tváře – často ženy, pro něž je modeling jen vedlejší přivýdělek. Jednak v nich chtěl zrcadlit své skutečné klientky a jednak vzbudit emoce, ponechat prázdné místo v pomyslné kolonce „jméno“, aby se diváci začali ptát: Kdo je ta žena? Jaký je její příběh? Jak moc to Rousteing i ostatní myslí vážně, nicméně ukážou až následující fashion weeky. Je totiž příznačné, že boom zralejších modelek přišel v období, kdy se prezentují podzimní a zimní kolekce, jako kdyby vyšší věk lépe souzněl s tlumenými odstíny a dlouhými kabáty. Ještě loni na podzim přitom módní dům Balmain představoval kolekci pro jaro a léto 2024, která byla nejen plná zářivých barev, květino- vých vzorů a minidélek, ale výhradně i modelek, z nichž nejstarší teprve nedávno slavily třicátiny.

REKVIEM ZA KŘIVKY

Přítomnost starších modelek na světových molech však nechtěně odhalila i další lapsus současné módy. „Všechny jsou hubené, většina žen 40+ takto nevypadá. Mají děti, trápí je zdravotní problémy i pracovní vytíženost, nemají osobního trenéra ani čas samy pro sebe,“ zněl jeden z komentářů u zmíněné statistiky analytické platformy Tagwalk. Když pomineme fakt, že neodmyslitelnou součástí módy je nabízet zákazníkům sen, a nikoli upocenou realitu, je třeba uznat, že není tak úplně mimo mísu. Pravdou je, že na přehlídkových molech to často vypadá, jako kdyby návrháři museli volit, buď angažují plus size modelky, nebo „plus age“. Dohromady už by to zřejmě vypadalo příliš radikálně.

Poslední sezona navíc působila dojmem, že je rozhodnuto, s návratem Y2K módy jako by předchozí snahy a zásluhy o body pozitivní přístup vzaly za své. Přesná čísla opět dodala firma Tagwalk, která si na Instagramu neodpustila ani štiplavý komentář. „Miláne... Miláne... Miláne..., to vůbec není dobrý příklad tělesné diverzity či inkluzivity: minus 17 procent ve srovnání s předchozím obdobím. Otázkou zůstává: Je zapojení více než jednoho typu modelky něčím, co bylo jen pře- chodným trendem? Proč je tak těžké normalizovat na přehlídkách různé tělesné typy? Jak je to v roce 2024 vůbec možné, není nějaká komise, která by se tímto zabývala? Téměř žádná z velkých značek milánského týdne módy (které dostávají nejvíc pozornosti) neprojevila snahu, když ale změna nepřichází od nich, jak je mají ostatní následovat?“

Ještě znepokojivější čísla nabídla na svém Instagramu plus size modelka a redaktorka Felicity Hayward, která přesně spočítala poměry v rámci jednotlivých fashion weeků. Považte: New York – celkem 3680 looků, z toho 42 modelek s křivkami či velikostí plus (to je podíl 1,14 procenta), Londýn – celkem 2000 looků, z toho 67 s křivkami či plus (3,35 procenta), Paříž – 4992 looků, z toho 39 s křivkami či plus (0,78 procenta). A nakonec již zmíněný Milán – 3200 looků z toho 13 s křivkami či plus (0,4 procenta). Proto až se budeme za rok nebo za dva ptát, jestli móda skutečně akceptuje i věkové kategorie 40+ nebo 50+, nesmíme se spokojit s tím, že stále vídáme Naomi, Claudii nebo Evu. Mnohem výmluvnější budou obdob- né statistiky, tvořené (doufejme) dlouhými řadami neznámých žen.