Od vstupu značky Chanel na britskou půdu uplynulo 6. února 1925 přesně sto let. Sama Gabrielle Chanel ovšem chovala k této zemi náklonnost již dříve – měla ji navždy spojenou s velkou láskou svého života – Arthurem „Boyem“ Capelem. Tento zámožný a podnikavý průmyslník jí v začátcích poskytl finanční podporu. I díky němu mohla v Paříži v roce 1910 otevřít svůj vlastní salon. Jeho jezdecké oděvy a uniformy na koňské polo ji svou osobitou estetikou inspirovaly k používání podobně pružných žerzejových látek. Svoboda pohybu a chlapecký střih, kterého se Chanel držela, nabídly ženám důstojnost a pohodlí, které bylo vyhrazené dosud pouze mužům, a záhy se její tvorba začala označovat jako „le style anglais“ – anglický styl.
Vztah Chanel s Capelem přečkal bouře první světové války, kdy Capel sloužil jako kapitán britské armády – ačkoli v červenci 1918 si vzal mladou aristokratku jménem Diana Wyndham (která se následně stala dlouholetou klientkou Chanelina ateliéru). Navzdory této zradě – jak své milenky, tak své manželky, s níž měl dvě dcery – románek pokračoval až do jeho smrti při automobilové nehodě v prosinci 1919. „Ztrátou Capela jsem ztratila vše, “ vzpomínala později Chanel, a přece při vší své hluboké bolesti neztratila ctižádost ani tvůrčí sílu. Uvedením elegantních malých černých šatů ve 20. letech proměnila barvu smutku v symbol síly a osvobození jazzového věku a její sláva se rychle rozšířila z Paříže do Londýna a New Yorku.
Chanel na Angličany nezanevřela: koncem roku 1923 byla představena druhému vévodovi z Westminsteru (známému mezi důvěrnými přáteli jako Bendor či „Bennie“, jak mu říkal jeho přítel Winston Churchill). Na jaře 1924 byl vévoda spatřen po jejím boku na Riviéře, kde pracovala na kostýmech k inscenaci Le Train Bleu legendárního souboru Ballets Russes. Okouzlen Coco Chanel byl i jejich společný přítel princ z Walesu (budoucí král Eduard VIII. ). Následník trůnu dokonce s Coco Chanel flirtoval, ale nakonec ustoupil, když se ukázalo, že je do ní Bendor blázen.
Následujícího roku doprovázela Chanel vévodu na jeho odlehlé panství ve Skotské vysočině, kde se pustila do lovu lososů – a prokázala se jako více než jeho vyrovnaná partnerka. Když se k páru v začátkem října 1927 připojil Churchill, psal své ženě Clementine: „Coco je tady. .. , rybaří od rána do večera a za dva měsíce ulovila 50 lososů. Je velice příjemná – skutečně velká a silná bytost schopná vládnout muži či impériu. Bennie je spokojený a je myslím nesmírně šťastný, že má po boku sobě rovnou – její schopnosti vyvažují jeho moc. “
Chanel v té době vnesla závan francouzského stylu do strohého interiéru Rosehall, jednoho z vévodových četných sídel, kde hostila jeho přátele. Stejně jako v případě vztahu s Boyem Capelem začala i tehdy začleňovat Bendorovo sportovní oblečení do svého vlastního šatníku. Pak začala nakupovat látky z cumbrijské tkalcovny (Linton Tweeds, blízko skotské hranice) a proměňovat je ve svá osobitá měkká saka, která zůstávají stejně nadčasově přitažlivá dnes jako před sto lety.
Chanel jako vždy zůstala věrná svým zásadám: moderní žena by měla být schopna oblékat se se stejným pohodlím a lehkostí jako gentleman. To vyjádřila v srpnovém vydání Harper’s Bazaaru z roku 1925 formou dopisu ze Skotska, v němž popisovala, že se „brodí ve vodě po kolena při lovu lososů“. Časopis žádal její názory na „la mode“, načež odpověděla: „Můj styl oblékání je výsledkem života, jak se žije dnes. Je praktický, jednoduchý, ale elegantní. “
Kromě toho, že doprovázela vévodu na dostihy a na lov – nemluvě o tom, že se k němu připojovala na plavby na jeho dvou soukromých jachtách – Chanel nějak nalezla čas žonglovat s mnoha požadavky své kariéry. Churchill byl okouzlen její energií a všestranností a v lednu 1927 poznamenal: „Celý den horlivě lovila, po večeři jela autem do Paříže a dnes se zabývá schvalováním a vylepšováním šatů na nekonečných proudech manekýnek. .. Dělá to vlastníma rukama, připíná špendlíky, stříhá. .. “
Návrhářka uváděla v Paříži couture kolekce, její divize parfémů a kosmetiky po uvedení Chanel No. 5 v roce 1921 vzkvétala a do toho otevřela ateliér v Mayfairu, kde mezi její klientky patřila mladá vévodkyně z Yorku (budoucí královna matka).
V létě 1927 se Chanel objevila na titulních stránkách britského tisku díky módní přehlídce, kterou uspořádala ve vévodově domě na Davies Street v Mayfair. Tam se její modelky objevily v bílých taftových róbách vhodných pro mladé debutantky ke královskému dvoru a hedvábných šatech na dostihy v Ascotu a další formální příležitosti společenské sezony. Přesto si zachovala svou zálibu v neformálnosti a také v individualitě: odtud pramení volné vlněné kardigany, které ráda nosila, a pruhované vesty, které si upravila z těch, jež nosili Bendorovi lokajové a komorníci v livreji.
V tomto bodě se již předpokládalo, že Bendor udělá z Chanel svou třetí manželku. Ale přes všechny vévodovy štědré dary – včetně výjimečných perlových náhrdelníků, které jí daroval ke každým narozeninám – se nakonec oženil, stejně jako před ním Boy Capel, s Angličankou mladší o 22 let (v Bendorově případě s Loelií Ponsonby, jedinou dcerou barona z Sysonby). A znovu, stejně jako tomu bylo s Dianou Capelovou, i tentokrát ušila Chanel manželce svého milence, nové vévodkyni z Westminsteru, elegantní šatník. Navrhla pro ni i krásné modré flitrové večerní šaty, které byly zahrnuty do velkolepé výstavy Chanel ve V& A v roce 2023.
Vztah Coco Chanel s Bendorem se proměnil v celoživotní přátelství, které vydrželo až do jeho smrti v roce 1953. V květnu 1932 tak uspořádala sérii módních přehlídek v dalším z jeho velkolepých londýnských sídel, na Grosvenor Square 39, kde modelkami byly anglické debutantky a dámy z vyšší společnosti. Navázala i nová partnerství s britskými textilními společnostmi, což potěšilo samotnou královnu Marii, jež údajně „projevila zájem a potěšení“ nad Chanelinými návrhy látek, a dokonce si jednu z nich vybrala k ušití šatů. (Chanel okouzlila i dceru krále Jiřího V. princeznu Marii a jeho sestru královnu Maud Norskou. )
Pouto mezi Chanel a Spojeným královstvím přetrvalo do 21. století, jak se ukázalo ve dvou velkolepých přehlídkách Métiers d’Art této značky: ve skvělé Skotskem inspirované přehlídce Karla Lagerfelda v paláci Linlithgow v Edinburghu v prosinci 2012 a v přehlídce Lagerfeldovy následovnice Virginie Viard, která v prosinci 2023 proměnila manchesterskou ulici v molo a oslavila hudební scénu a kulturní energii města.
Globální ústředí značky se v roce 2018 přesunulo do Londýna a na konci letošního roku zde společnost otevře nové kanceláře na Berkeley Square, nedaleko od Chanelina prvního ateliéru v Mayfair. Do nové éry uvede značku Chanel Matthieu Blazy jako nově jmenovaný umělecký ředitel, a ačkoli jeho ateliér zůstává v původních prostorách La Grande Mademoiselle na Rue Cambon v Paříži, spojení s Londýnem bude stále živé. Tak silný je duch Coco Chanel...
Pavol Dendis a jeho pestrá kolekce FW22 Burning Heart
8 nejslavnějších párů Manolo Blahnika
Outfity na letní večeři nebo večírek