Jestliže Demna přinesl do průmyslu satiru (módu spíše zesměšňující), řediteli Maison Schiaparelli, Danielu Roseberrymu mnozí připisují reinkarnaci glamouru ve velkém stylu. Při pohledu na letošní haute couture kolekci v hlavě ihned naskočí slova Bohemian Rhapsody, což bylo zřejmě i úmyslem kreativního ředitele – ten na účtu brandu psal o procesu výroby kolekce Inferno stírající hranici mezi realitou a fantazií. Ve stejném duchu se nesla i tato sezóna nabízející až teatrální podívanou definující módu coby „umění, které se dá nosit“.
Roseberry jako jediný (ve srovnání s jeho předchůdci) dokáže reinterpretovat archivní kusy s moderním nádechem. Pro fanoušky zakladatelky značky jsou to piodprahové odkazy – orangutaní kožich, masivní límec kabátu a sukně kopírující slavný klobouk s vykrojeným okem nebo kruhový náramek připomínající plastový náhrdelník z podzimní kolekce roku 1938.
Odkazy však tentokrát šly ještě dál – kostýmy a těla modelek v kobaltové modři evokovaly umělce Yvese Kleina a tahy štětcem na přiléhavém kabátu zas Luciena Freuda (alespoň podle Kristen Bateman). Roseberry tak rozšiřuje řady surrealistů, jimž se ve svých kolekcích vzdává hold (a bez kterých by se svého času neobešla ani sama Elsa Schiaparelli). Ti všichni byli součástí hnutí, které posunulo hranice estetiky a přineslo inovace – to, o co se tak usilovně snaží sám Roseberry.