Říkej mi „Jolie Madame”…

Pierre Balmain byl od raného dětství obklopen módou. Otec byl majitelem velkoobchodu se soukenictvím a matka provozovala spolu se svými sestrami módní butik. Pierrův otec zemřel, když budoucímu návrháři bylo pouhých sedm let, přičemž svému synovi a vdově zanechal pouze dluhy. Léta totiž skrýval skutečný stav svého krachujícího podniku. Ze dne na den tak Pierre s matkou zůstali na mizině, a tato zkušenost se silně odrazila na Balmainovém životě. V 11 letech získal stipendium na prestižní škole Chambéry, kde se mimo jiné učil tanci a jízdě na koni, což mu později otevřelo dveře do prestižní pařížské společnosti. Víkendy Pierre trávil v lázeňském městě Aix-les-Bains, kde se poprvé naživo seznámil s haute couture módou dam z high society.

Friend or Foe

Byť se už tehdy rozhodl, že jeho srdce patří módě, nechal se přesvědčit svou matkou ke studiu architektury. I přesto se však nevzdával svého snu a nepřetržitě posílal dopisy a výkresy do módních domů Jeanne Lanvin, Luciena Lelonga a britského návrháře Edwarda Molyneux. Právě jeho kreslířské dovednosti mu obstaraly jeho první práci v domě Roberta Pigueta, kam nastoupil coby dvacetiletý mladík. V té době v domě ale pracoval ještě jeden kreslíř, kterému bylo souzeno stát se (po nějakou dobu) přítelem a také největším sokem Balmaina – Christian Dior.

Pierre se však již po několika měsících přesunul do domu britského návrháře Edwarda Molyneux, kde pracoval coby asistent mistra po dobu čtyř let. Se začátkem druhé světové války se Molyneux rozhodl přesunout svůj butik do rodného Londýna a Balmain byl zároveň povolán do vojenské služby. Po kapitulaci Francie se Balmain vrátil do Paříže, kde ihned našel práci u tehdejšího mistra vysokého krejčovství Luciena Lelonga. Právě tam se blíže spřátelil s Christianem Diorem. Oba si padli rychle do oka – jejich estetické souznění v rámci vize dámské módy je přiměla začít přemýšlet o tom, že si po válce společně otevřou vlastní dům.

Když však válka skončila, Dior s úžasem zjistil, že Balmain již za finanční podpory své matky a několika švadlen otevřel vlastní dům. Byť svého přítele přizval k tomu, aby s ním (čtěte pod ním) pracoval, Dior tento krok viděl coby obrovskou zradu. Jejich vztahy rychle ochladly, čímž započala éra dlouholeté rivality.

Not so New Look?

Svou první kolekci Balmain předvedl v říjnu 1945 – byla okázalá, noblesní a díky zářivým barvám navracela život do poválečného šatníku žen. Zaoblená ramena, velmi úzký pas a objemné sukně byly jeho hlavním poznávacím znamením – nepřipomíná vám to něco? Právě tyto elementy se staly stavebním kamenem Diorova „New Look”, který však přišel až o dva roky později. V té době Balmain již cestoval po světě a rozšiřoval svou značku na další kontinenty. Byl jedním z mála, kdo si uvědomoval potenciál amerického trhu, což se mu ve finále stalo osudným – Paříž totiž tou dobou plně ovládal jeho hlavní rival se svou (skoro) novou siluetou. Že by historická pomsta Diorovi nakonec prošla?

Jolie Madame

V roce 1949 Balmain otevřel svůj první butik v New Yorku a v tomtéž roce vytvořil svůj první parfém „Jolie Madame” – vůni dobrodružství pro večery plné vášně a okouzlení. Intenzivní tóny se ihned staly synonymem elegance a sofistikovanosti. Název se natolik chytil ve společnosti, že již o tři roky později představil návrhář stejnojmennou zimní kolekci oblečení, která se stala jeho světovou vizitkou. Ramenní vycpávky, výšivky a úzký pas se staly podle módních kritiků „novým francouzským stylem”.

Balmain navrhoval pro ženy, které prahly po opulenci a ušlechtilých materiálech – po válce pochopitelně velmi vzácných. V Balmainových očích byla Jolie Madame ženou atraktivní, vznešenou, a přesto trochu drzou – nepřipomíná vám to novodobý rukopis Oliviera Rousteinga?

Na rozdíl od svých kolegů, kteří se primárně soustředili na nezávislou, kreativní tvorbu pro Pařížanky, se Balmain snažil získat co největší množství klientek po celém světě – proto také již od padesátých let začal jako jeden z prvních tvořit ready-to-wear, čímž podle mnohých znevážil francouzskou módu. Pravdou je, že Balmain kladl velký důraz spíš na výdělek než na exkluzivní image domu – dokázal však udržovat balanc, který jiným návrhářům nebyl vlastní. A to i přesto, že mnozí francouzští mistři potají prodávali své výkresy zahraničním výrobcům ve snaze si přivydělat.

Během 50. a 60. let patřily mezi Balmainovy klientky hollywoodské hvězdy i aristokratky – Katharine Hepburn, Josephine Baker, Sophia Loren, Marlene Dietrich i thajská královna Sirikit. Tou dobou také do domu mistra přišla i jedna známá posila – mladíkem, který získal místo asistenta díky výhře v módní soutěži, nebyl nikdo jiný než sám Karl Lagerfeld.

Balmain’s not dead

Po smrti návrháře v roce 1982 se jeho následníci snažili udržet dům na vysoké úrovni, což se však kvůli rozsáhlým licenčním smlouvám nepodařilo. Jméno ztratilo svou exkluzivitu a dům se stal otrokem masové produkce – na což také doplatil i Pierre Cardin – a o něm někdy jindy. Dům Balmain jako bájný Fénix však z popela vzlétl v roce 1994, kdy byla představena první kolekce v čele s novým kreativním ředitelem, Oscarem de la Rentou. Ten se stal prvním „nefrancouzským” návrhářem tohoto domu (v té době stále nemyslitelné). Na svém postu setrval dlouhých devět let, během kterých dokázal obnovit pověst značky a znovu zažehnout její komerční úspěch na půdě luxusních hráčů.

Zcela novou kapitolu v roce 2011 započal Olivier Rousteing, který se stal kreativním ředitelem brandu v pouhých pětadvaceti letech. Silně přispěl k modernizaci značky i její popularitě mezi nejvýraznějšími celebritami – od Kardashian klanu přes pop-hvězdy jako Justin Bieber a Beyonce až po hollywoodské herečky jako Jane Fonda nebo Elle Fanning. Nesmrtelný odkaz Jolie Madame proto žije dál…