Gosha Rubchinskiy patřil mezi nejvlivnější návrháře 2010s. Jeho vizuál postavený na postsovětské estetice – tracksuity adidas, vojenské sestřihy, nápisy azbukou a atmosféra rozpadajících se paneláků – zasáhl do módní scény tak silně, že se stal globálním trendem. V roce 2018 ale přišel pád. Na internetu se objevily screenshoty konverzací, v nichž měl údajně po nezletilém žádat provokativní fotografie. Ačkoli nikdy neproběhl soud ani oficiální vyšetřování, cancel culture té doby byla neúprosná. Značka se v podstatě přes noc rozpadla. Rubchinskiy se stáhl do ústraní, přerušil spolupráci s Comme des Garçons a adidas sice pokračoval v partnerství až do roku 2022, ale reputace byla poznamenaná. Teď, po letech mlčení, návrhář oznamuje restart. Proč to působí problematicky?
Na rozdíl od jiných #MeToo případů, kde proti fotografům jako Terry Richardson nebo Mario Testino vystoupily desítky lidí a padaly žaloby i mimosoudní vyrovnání, Rubchinskiy čelil pouze několika izolovaným obviněním. Nikdy se neobjevila žádná formální žaloba ani policejní vyšetřování. Adidas sice interně prošetřoval incident, ale nikdy nezveřejnil závěry a spolupráce běžela dál. Formálně tedy Rubchinskiy není vinný. Jenže v módě často nezáleží na soudech, ale na aurách a vibes. Pro část veřejnosti zůstává navždy toxickým jménem, pro jinou obětí zrušení bez důkazů. Dilema, které jeho návrat vyvolává, není právní, ale morální. Má mít člověk šanci začít znovu, když proti němu neexistuje žádný verdikt, nebo je jednou poznamenané jméno navždy odepsané?
Další vrstva problému leží v geopolitice. Rubchinskiy je Rus. Jeho estetika vychází z postsovětské reality a v době, kdy byla vnímána exoticky a autenticky, oslovila celý svět. Jenže po invazi Ruska na Ukrajinu v roce 2022 se kontext dramaticky změnil. V roce 2025, kdy Rusko hrozí Finsku a Polsku a Evropa čelí dezinformačním útokům, vypadá návrhářova inspirace panelákovým squat stylem spíš jako glorifikace agresorské země než módní poetika. Značka dnes funguje jako kolektivní projekt financovaný přáteli a osobními prostředky, není jasné, kde má oficiální registraci. Chce se v Evropě někdo spojovat se značkou, která esteticky i strukturálně může působit jako ruská?
Móda sice umí odpouštět a např. Alexander Wang nebo John Galliano našli cestu zpět, ale v obou případech šlo o tvůrce, jejichž přínos byl pro systém nepopiratelný a kolem nich stály silné instituce. Rubchinskiy sice inspiroval celou generaci, ale jeho estetika už dávno nebyla nová ani progresivní. Soviet-core je vyčerpaný slovník a v době, kdy značky sázejí spíš na inkluzi, diverzitu a ekologii, se jeho návrat jeví jako anachronismus.
Expert na beauty, estetickou medicínu a hodinařinu, který se se čtenářkami Harper’s Bazaar dělí o své znalosti v rámci své rubriky Beauty Insider.
To nejlepší z aktuálních módních kampaní
Minisukně jako lék na špatnou náladu
Má vlast EDIT se vrátí již v březnu