Objevování nových technik a experimenty v oblasti řemesla a střihů byly sice většinou doménou haute couture, Roseberry nicméně tento rozdíl mezi disciplínami úspěšně vyrovnává. A to i na estetické bázi. Reinterpretace roztrhaných šatů z roku 1938, kde byly „otrhané“ kusy jen malovaným printem na hedvábí, přinesla šaty opravdu roztrhané. Roseberryho šaty byly skutečné výstřihy na žerzeji, křišťálové a kovové síťovině a mušelínové tkanině, což je o několik úrovní výše. Kromě plisé šatů s cut outs, skrze které provlékl páskové řetízky, se také poprvé pustil do šikmého střihu (bias cut), z nichž vytvořil hedvábné, průhledné kostýmy a úplné šaty.

Třešničkou na dortu pak byly ledkové náhrdelníky a náušnice, které v temném sále působily skoro jako svatozář, a samozřejmě sukňový kostým, který vytvořil z tisíců štětců.