Piccioli a jeho návrat k podstatě domu Balenciaga

Jeho kolekce pro jaro a léto 2027 je ready-to-wear, zároveň ale pracuje s principy a technikami, které si spojujeme s couture. Piccioli je aplikuje na zdánlivě obyčejné kusy – bílou košili, tričko, džíny nebo jednoduché kalhoty. Výsledkem není extravagance pro extravaganci, ale oblečení, které na první pohled působí známě a teprve při bližším pohledu odhaluje svou konstrukční složitost.

Právě zde se jeho přístup odlišuje od Demnovy Balenciagy. Zatímco Demna dokázal povýšit mikinu, tenisky nebo džíny na symbol současné kultury, Piccioli do těchto základů vnáší řemeslo a přesnost. Bílá košile získává objem díky vrstvenému šití, tričko se mění v téměř sochařskou siluetu a denim je střižený přes bias. Podle Piccioliho přitom Cristóbal Balenciaga tento způsob práce s denimem nepoužíval. Jeho nová interpretace tak není rekonstrukcí archivu, ale dialogem s ním.

V siluetách se přirozeně vrací také ke Cristóbalovu ikonickému kokónovému tvaru. Objemné bundy, široké kalhoty nebo měkce modelovaná trička však vznikají pomocí praktických detailů – stahování, knoflíků a zapínání. Historická konstrukce se tak potkává se současným způsobem oblékání.

Piccioliho rukopis je nejsilnější v práci s barvou. Po úvodní sérii bílé, krémové a béžové přichází černá, intenzivní růžová, oranžová nebo indigo – připomínka jeho dlouholeté práce s barvou u Valentina.
A právě večerní část ukazuje, kam se jeho Balenciaga může ubírat. Dlouhá růžová silueta připomíná obyčejné tričko, které vyrostlo v róbu s vlečkou, zatímco pod ní zůstávají džíny. Jinde se dlouhé minimalistické šaty objevují s plochými Mary Jane.

Piccioli tak zatím nevytváří další radikální kapitolu Balenciagy. Spíš zkoumá, co se stane, když se její historické řemeslo vrátí k věcem, které skutečně nosíme. Cristóbal vytvořil architekturu oděvu, Demna z něj udělal kulturní komentář. Piccioli ho nyní znovu staví do středu pozornosti.