Vydání traileru k filmu The Devil Wears Prada 2 vyvolalo překvapivě chaotické reakce. Část publika se začala ptát, proč se Miranda Priestly chová, jako by neznala Andreu Sachs ani Emily Charlton. Proč si nepamatuje, že všem asistentkám říkala Emily. A proč působí odtažitěji než kdy dřív. Na sociálních sítích se velmi rychle uchytila jedna konkrétní interpretace. Miranda má prý demenci. Nebo Alzheimerovu chorobu.
Tato teorie je nejen povrchní, ale především ukazuje na hlubší problém současného publika. Na dramatický úpadek mediální gramotnosti a schopnosti číst fikci jinak než doslovně.
Proč si Miranda „nepamatuje“ Andy?
Závěr prvního filmu The Devil Wears Prada patří k jeho nejjemnějším momentům. Andy odchází do nové práce, zastaví se před sídlem Runway a zahlédne Mirandu nastupující do auta. Zamává jí. Miranda nereaguje. Jen se na vteřinu zastaví a zmizí za zavřenými dveřmi limuzíny. Teprve když zůstane sama, sundá sluneční brýle a nepatrně se usměje. Viděla Andy. Poznala ji. Jen jí odmítla dát zadostiučinění.
Tenhle detail je klíčový. Miranda je postava vystavěná na absolutní kontrole, na odmítání sentimentu a na přesvědčení, že moc se nikdy neprojevuje otevřeně. Nikdy nedává nic zadarmo. Ani uznání.
Druhý film tuto charakteristiku pouze dovádí do důsledku. Dvacet let poté Miranda předstírá, že si Andy a Emily nepamatuje, protože právě to je její způsob jednání. Asistentky byly vždy zaměnitelné. Už v prvním filmu si Miranda plete jména, ignoruje individualitu a odmítá osobní vazby. Ne proto, že by nebyla schopná empatie, ale proto, že ji systematicky potlačuje. Nejde o zapomínání. Jde o demonstraci moci.
Co s tím má společného mediální gramotnost?
Mediální gramotnost není jen schopnost rozpoznat fake news nebo AI obrázek. Ve své podstatě znamená schopnost porozumět významům, kontextům, tónu a kontinuitě vyprávění. Schopnost číst mezi řádky. Vnímat, co je řečeno, co je zamlčeno a proč.
Lidé, kteří z traileru okamžitě vyvodili diagnózu demence, sice obsah „viděli“, ale nedokázali ho interpretovat. Přistoupili k fikci doslovně, bez práce s charakterem, bez paměti příběhu a bez pochopení ironie. To je přesně ten typ čtení, který dnes dominuje online prostoru. Všechno musí být explicitní. Každý motiv vysvětlený. Každý význam pojmenovaný. Jakmile něco zůstane nevyřčeno, publikum to považuje za chybu.
Je publikum hloupější, nebo jen rozptýlenější?
Současná audiovizuální tvorba na to reaguje. Seriály a filmy stále častěji zastavují děj, aby si postavy nahlas zopakovaly, co se stalo. Dialogy vysvětlují podtext místo toho, aby ho nesly. Vyprávění se přizpůsobuje publiku, které sleduje obraz jedním okem a druhým scrolluje.
Výsledkem je zploštění významů. Ztráta subtextu. Zánik rozdílu mezi tím, co postavy říkají, a tím, co skutečně znamenají. The Devil Wears Prada 2 přitom přesně s touto vzdáleností pracuje. Miranda není méně bystrá. Je chladnější. Tvrdší. Strategičtější. Je produktem světa, který se rozpadá, a ona odmítá připustit slabost. Stejně jako American Psycho není oslavou konzumerismu, ani Sinners není jen o upírech, ani Ďábel nosí Pradu nebyl kdy příběhem o módě. Vždy šlo o mocenské struktury, o cenu ambicí a o to, co člověk obětuje, aby přežil v systému.
Trailer není nepochopitelný. Jen předpokládá, že divák přemýšlí. Že si pamatuje. Že chápe charakter jako konzistentní entitu, ne jako sérii replik. Možná nejde o to, že by publikum bylo hloupější. Spíš si zvyklo, že za něj někdo všechno dovysvětlí. A když se to nestane, začne hledat patologii tam, kde je jen dobře napsaná postava.
Jednoduše řečeno: Ne, Miranda nemá demenci. Ano, Miranda je pořád Miranda. A pokud to někoho mate, problém není ve filmu.
Expert na beauty, estetickou medicínu a hodinařinu, který se se čtenářkami Harper’s Bazaar dělí o své znalosti v rámci své rubriky Beauty Insider.
Why Would You: Mýtus pařížského stylu
Proč se módní přehlídky zmenšují? Ekonomická realita mění pravidla hry
Značka CHATTY vytvořila kolekci Spring / Summer 2021 plnou radosti, pohodlí i ženskosti
