NÁVRHÁŘI VS.ALGORITMY

Čím více let se této přehlídkové rešerši věnuji, tím častěji si kladu otázku, nakolik je stále relevantní a do jaké míry se nakonec odráží v realitě. Někdy totiž mívám pocit, že v průběhu roku píšu o úplně jiných trendech. Ať už jsou to různé tiktokové estetiky, jakou byla zkraje roku mob wife, nebo ty, které se zjeví v rámci marketingu k nějakému filmu, což je třeba případ tenisových Challengers Luca Gaudagina. Ano, i já jsem si musela koupit triko Loewe s nápisem I Told Ya, které v několika scénách oblékla Zendaya. Anebo vstoupí do hry zcela bez kalkulu, jako když zpěvačka Charli XCX v létě vydala své nové album Brat doprovázené drze jednoduchou grafikou s křiklavě zeleným pozadím. Aniž to bylo v plánu, všichni najednou psali o #bratsummer s názornými ukázkami, že jde i o přehlídkový trend. Nešlo, to jen pár šťastlivců se do něj čirou náhodou strefilo.

CO BYLO DŘÍV?

Otázka, jestli trendy dnes udávají módní designéři, nebo spíše různí influenceři a umělci na sociálních sítích, připomíná známý paradox „slepice, nebo vejce“. Osobně straním spíše návrhářům, byť ti to v současné době nemají vůbec jednoduché. Nejenže musí dostát očekávaným prodejům. Řada z těch nejtalentovanějších navíc sedí v křeslech tradičních módních domů, kde jsou povinni své nápady formulovat tak, aby byly v souladu s rukopisem designéra zakladatele. Nezřídka také bývají terčem kritiky, že vykrádají sami sebe a nejsou schopni přinést nic nového. Vzpomeňme třeba nedávnou premiéru Alessandra Micheleho v čele značky Valentino. V prvních reakcích si lidé stěžovali, že tohle není nic jiného než jeho předchozí práce pro Gucci, než vyšlo najevo, že takhle nějak vypadaly kolekce Valentina Garavaniho v 70. letech.
Zajímavé ovšem je, že ani tolik vzývané tiktokové trendy ve skutečnosti nepřinášejí nic převratného. „Vliv sociálních sítí generace Z je samozřejmě významným faktorem, který ovlivňuje současné módní cykly. Jsou to oni, kdo drží prst na tepu virálních trendů a kdo má platformu na jejich sdílení,“ potvrzuje článek globální analytické společnosti WSGN, která se zabývá předpovídáním módních trendů. A současně připomíná důležitou věc. „Za všemi těmicore estetikami s přitažlivým názvem, který dokáže vyvolat rozruch, a tím je lépe šířit, se nicméně skrývají módní kousky a detaily, které mají mnohem delší historii.“ Jinými slovy, všechno už tu bylo. Jako příklad nabízí WSGN známou estetiku cottagecore, která je v podstatě synonymem pro nabírané rukávy, gingham kostičky a proutěné košíky.

Tuzemská marketingová odbornice Pavlína Louženská v jednom ze svých newsletterů vysvětluje, proč mladé generaci připadají trendy s příponoucore přitažlivější, i když jde o dávno známé věci, mnohdy replikované i v rámci přehlídek. „Teens vědí, že trend není identita, ale jen přechodný kostým. Oblékají si ho vědomě, a proto je jen vrchní vrstvou. Nenaskakují na jednu definující identitu, ale doplňují to, kým jsou, jednou z aesthetics, která je zrovna baví. I proto se teď používá věta I am in my XYZ era.“ Trendy v podání Gen Z tak nejsou diktátem, ale spíše eskapistickou hrou na převlékanou, která nám umožňuje vklouzávat podle potřeby či nálady do různých rolí. I ty však podléhají jisté sezonnosti, která se s módou neodmyslitelně pojí. Zatímco v létě jsme se mohli odvázat skrze #bratsummer, na podzim už se všude hovořilo o #witchyautumn. Že jste o této estetice ještě neslyšela? To se nejspíš brzy změní. „Tento trend zůstane relevantní i v roce 2025, kdy se očekává nová vlna zájmu o gotický styl díky premiéře filmu Nevěsta (režíruje Maggie Gyllenhaal – pozn. redakce) a uvedení druhé řady seriálu Wednesday,“ predikuje společnost WSGN a současně demonstruje, jaký vliv má na módu popkultura.

SÍLA STYLINGU

Pokud jste o generaci starší jako já, možná si teď v duchu říkáte, že vás tyhle módní estetiky míjejí obloukem. Jestli si mohu dovolit špetku zobecňování na základě vlastní zkušenosti, tak mileniálky, kam se řadím i já, už nepotřebují přechodné kostýmy. I nám se líbí balletcore, ale koupíme si maximálně baleríny, protože nás baví, jak se teď nosí ke všemu. Klíčovým generátorem nových trendů se stává styling, tedy hledání nových možností, jak nosit staré známé věci jinak. Příkladem může být například metoda Wrong Shoe Theory, která se stala virální v létě 2023. Stojí za ní stylistka Allison Bornstein, jež nabízí jednoduché řešení, jak ozvláštnit nudný outfit – obujte si k němu zdánlivě nepatřičné boty. V praxi to může vypadat třeba tak, že si vezmete hnědé manšestráky, bílé ponožky a k nim leopardí baleríny. To nemám z vlastní hlavy, ale z Instagramu oblíbené influencerky Lindy Sza, kterou sleduje přes šest set tisíc lidí. 

Mimochodem, i z jejího účtu je patrné, jakého významu v současné době nabývá styling. Tahle vysoká blondýna z Düsseldorfu, jejíž look kopíruje i Kendall Jenner, vybudovala svou popularitu na základě líbivých outfitů v duchu zmíněných dívčích estetik, jako jsou balletcore, preppy girl, office siren a podobně. Při delším sledování ale člověk zjistí, že se nesnaží servírovat nové a nové kousky. Svůj styl postavila na jednoduchém základu a jeho nekonečných obměnách skrze nijak zvlášť luxusní doplňky. A zatímco minimalistka Allison Bornstein radí, že stačí změnit boty a máte v podstatě nový outfit, Linda Sza a jí podobné influencerky sází na sílu barevných akcentů – jednou vyrazí ve vínových punčocháčích, podruhé třeba v hnědých a do třetice v leopardích. Že to působí banálně? Návrhářům a jejich stylistům to tak nepřipadá – v podzimních kolekcích se leopardí silonky objevily třeba u značek Blumarine, Isabel Marant nebo Elisabetta Franchi. Součástí těch jarních byly pro změnu průsvitné červené (například Versace a Valentino).

A pak je tu ještě jeden zásadní důvod, proč je styling důležitější víc než kdy předtím. Současná móda v podstatě nenabízí nic nového, jen se ohlíží do minulosti. Ta však i díky sociálním sítím funguje jako ohromný archiv do něhož mají přístup nejen profesionálové, ale i influenceři a vůbec my všichni. Kdokoli si může prohlížet fotky třeba na Pinterestu a inspirovat se tím, co se již nosilo. Výsledkem je, že se střetávají módní kousky nebo styly, které by se v dané době vůbec nepotkaly – příkladem mohou být třeba nejsledovanější přehlídky pro jaro/léto 2025. Zatímco Chemena Kamali v křesle Chloé dál pokračuje ve své bohémské sedmdesátkové jízdě, Anthony Vaccarello z Saint Laurent dává přednost ostrým ramenům ve stylu osmdesátkových kariéristů. Hippies a yuppies znovuožívají v rámci stejného fashion weeku a bezesporu si v příští sezoně budou navzájem půjčovat věci. První léta nového tisíciletí tak byla možná poslední dekádou, která se vyznačovala jasně definovanými globálními trendy – mezi něž patřily i tolik obávané skinny. Jestli se jednou vrátí (a ono už se to děje), rozhodně se nebudou nosit tak masově jako před patnácti lety. Jen se zařadí po bok dalších možností, jako jsou baggy, flare nebo třeba barrel jeans.

ALGORITMY A ANTITRENDY

To, že si dnes můžeme vybírat z celé šíře trendů, však neznamená, že jsme ve výběru svobodnější. „V podstatě se zdá, že jsme řízeni algoritmy, takže všechno, co se nám líbí a co známe, se děje díky jiným lidem, kteří nám to vštěpují,“ řekla novinářům na své poslední přehlídce Miuccia Prada a na mysli přitom měla módní influencery, jejichž obsah se skrze kódy a algoritmy dostává až k nám. Může to mít pozitivní i negativní aspekt. Ten negativní jsem si uvědomila na podzim, když byly v kurzu semišová saka a kabáty. Také jsem je měla na wishlistu. Kdykoli jsem ale scrollovala instagramem v kolonce „navrhovaný obsah“, přešla mě chuť nakupovat. Jaký to má smysl, když můj oblíbený trend nosí „celý instagram“ dřív, než na něj stačím našetřit? Sociální sítě, na kterých se trendy stávají pouhým simulakrem, tak současně fungují jako jejich inkubátor i pohřebiště.

Miuccia Prada si je dobře vědoma toho, že díky úspěchu značky Miu Miu, která neustále opanuje žebříček Lyst nejvlivnějších módních brandů současnosti, má sama máslo na hlavě. Vždyť #preppygirl, #balletcore nebo #tenniscore jsou i její díla. Proto se rozhodla poslední přehlídku Prada pojmout radikálně. Společně se svým kreativním partnerem Rafem Simonsem představili skoro pět desítek looků, a žádný z nich se nepodobal druhému. Modelky a modelové neměli dokonce ani jednou totožné boty. Cílem bylo rozptýlit jakýkoli potenciál ke vzniku trendu, který by se stal potravou pro zmíněné algoritmy, což Vanessa Friedman, módní redaktorka The New York Times, okomentovala slovy: „Proti trendům se vymezila návrhářka, která jich má na kontě možná víc než kterýkoli jiný designér v Miláně. To je zároveň fascinující i ironické – ale pokud algoritmus nemůžete porazit, musíte ho rozbít. A jak paní Prada také zdůraznila, spontánnost, zvědavost a schopnost učinit nečekanou volbu, je podstatou lidskosti.“ S tím by nejspíš souhlasil i skotský návrhář Christopher Kane, který byl loni nucen ukončit svou značku a nedávno představil kapsulovou kolekci pro Self-Portrait. Ani po trpké zkušenosti s vlastním byznysem se této tvůrčí svobody nehodlá vzdát. „Být designérem znamená být kulturní, ne trendy,“ řekl v rozhovoru pro The Financial Times. „Budu raději, když lidé budou moje věci nenávidět, než když jim budou připadat totožné s tím, co dělá někdo jiný. Myšlenka dívat se jiným směrem než všichni ostatní je zásadní i pro mladé návrháře – zkrátka si nevybírejte tu očividnou možnost,“ míní nekompromisně. Touha jít proti davu je ovšem zásadní i pro vývoj módy jako takové. Jak ostatně píše i Louženská, „každý nový trend je vždy otočkou o 180 stupňů proti mainstreamu.“