Najděte deset rozdílů aneb slavné příběhy módního plagiátorství

Před kopírováním zkrátka není úniku. Mnoho návrhářů představuje staré kolekce (jiných) domů coby homage, čímž pouze vzdávají hold svým kolegům a předchůdcům. To jsme mohli častokrát vidět v případě Jerremyho Scotta, recyklujícího staré kolekce Franca Moschino, nebo v případě Sarah Burton, reinkarnující ikonické momenty z přehlídek Alexandera McQueena. Tato kreativní rozhodnutí jsou často vysvětlena skrze interview, tiskové zprávy i mediální výstupy – nepřivlastňují si prvotní nápad, nýbrž se pouze odkazují na historickou inspiraci. Jak je to ale v případě fast fashion značek, které bez jakéhokoliv objasnění představují velmi pečlivě navržené kusy, které v nás vyvolávají pocit, že jsme to už někde určitě viděli?

Značka, jejíž jméno v případě podobných obvinění slýcháme zřejmě nejčastěji, je španělský gigant Zara. V roce 2016 médii otřásl příběh Tuesday Bassen a dalších 39 nezávislých umělců, kteří společnost Inditex (mateřskou společnost řetězce Zara) obvinili z kopírování svých ilustrací. Ty prý v rámci několika svých značek transformoval do sad vlastních nášivek a dekorativních špendlíků či jako printy na oblečení – případu byl věnován celý kontent webové stránky shoparttheft.com (dnes již přejmenované na adamjk.com), kde newyorkský umělec Adam Kurtz sesbíral obrázky originálů i (údajných) plagiátů.

Ten samý rok řetězec čelil dalšímu obvinění, a to od populární dánské značky Rains vyrábějící nepromokavý svrchní oděv. Podle zakladatele brandu Daniela Hasselagera byl design pláštěnky, bundy a parky od Zara skoro nerozeznatelný od jeho originálu, a proto se jednoznačně jednalo o případ plagiátorství. Dlouholetý soudní spor o nepovoleném okopírování charakteristického designu produktů Rains Zara nakonec v roce 2020 prohrála.

Vlevo: Zara parka
Vpravo: Rains parka

O dva roky později obvinil Jihoafrický svaz oděvů a textilu (SACTWU) řetězec za to, že vyráběl zboží podobající se návrhům nezávislých jihoafrických návrhářů – skoro identický design ponožek od brandu Maxhosa začlenila Zara do své pánské linie. Řetězec vinu přiznal a stáhl část zboží z několika zemí. SACTWU však společnosti navrhlo, aby místo vykrádání nápadů začala s místními designéry blíže spolupracovat.

Podobné případy se ale netýkaly jen nezávislých a malých značek. Za poslední roky jsme mohli v nabídce fast fashion giganta vidět i tenisky, jejichž design se nápadně podobal ikonickým modelům Balenciaga, Yeezy nebo i Dhara sandálům od Brother Vellies. Ve světových prodejnách Zara jsme si nemohli nevšimnout ani zboží, které připomínalo nejnovější kusy z kolekcí Gucci, Celine, Loewe nebo Prada. Byť v mnoha případech nebyla podoba zcela identická, a proto ani legislativně napadnutelná, věděli jsme, odkud vítr vane.

Vlevo: Prada
Vpravo: Zara

Otázkou ale zůstává, zda i tato pouhá „inspirace” trendy kusy od konkurenčních návrhářů není snahou vymanit se z kreativní slepé uličky, ve které se momentálně móda všeobecně nachází. Kopírování totiž není výhradou jen fast fashion řetězců, ale i luxusních hráčů. „V ateliérech Zary se pochopitelně objevují looky z posledních kolekcí fashion weeků na moodboardech. Návrháři, kteří pro Inditex pracují, z některých designů opravdu vycházejí, ale také v tom smyslu, že se je snaží pozměnit a vylepšit, nikoliv drze kopírovat. Naprosto stejně to ale funguje i v ateliérech luxusních značek, které se stejně tak nechávají inspirovat nápady fast fashion řetězců. Ve finále je to jen snaha vytvořit unikátní a pro spotřebitele zajímavý produkt, nežli jednoduše vydělat na cizím designu”, řekl pro HB anonymní zdroj mající napojení na Inditex.