Martin Kohout: Down the rabbit hole

Návrhář byl tentokrát v roli Bílého Králíka, lákajícího diváky do svého čarovného světa MaxSpace Pragovky, která se na jeden den proměnila v Říši divů inspirovanou autorem Lewisem Carrolem a vizuálním umělcem Yvesem Kleinem. Celou plochu obrovského skate parku pokrývaly masivní bílé plachty s modrými otisky chodidel a abstraktními výkresy, na nichž návrhář dle svých vlastních slov pracoval čtyři měsíce. Právě tato ‚International Klein Blue’ odkazovala na umělce Yvese Kleina – ten v rámci svého díla Anthropométries používal nahé ženy coby lidské štětce k tvorbě obrazů. Ty byly produkovány jako propracovaná představení před publikem – během nichž Klein ve fraku dirigoval ženy, jež se pokrývaly modrou barvou (kterou si následně dal patentovat) a tvořily náhodné otisky svých těl na papíře. Bystré publikum proto ihned zpozorovalo modře obarvená chodidla Kohoutových modelek, které za sebou zanechávaly otisky, dodělávajíc tak návrhářovo dílo přímo na našich očích.

Použitím upcyklovaných kožených bund a černého silikonu společně s umělými květy, tylovými volány a ručně našívanými flitry docílil celku, který vzbuzoval vizuální napětí mezi syrovou realitou a duchovní čistotou neposkvrněné mysli. Nezapomněl na mnohé reference z knihy, představující konkrétní pasáže – například trnové šaty s černým silikonem, nebo padákové šaty zpomalující Alenčin pád do králičí nory.

Je pozoruhodné vidět i čistě praktickou transformaci Kohoutových signature kusů do odlehčených (nikoliv zjednodušených) verzí, které místy nabíraly dokonce charakter svatebních šatů, čímž byl tentokrát schopen oslovit širší publikum – a to bez strachu z nepraktičnosti, která mu byla občas vytýkána. Na mou troufalou otázku o tom, co dělat s takovým statement kusem, který se po jedné akci okouká s úsměvem odpovídá „vždyť je pokaždé mohu předělat, a vytvořit něco zcela jiného”. To, že na praktičnost Kohout pomýšlí bylo vidět i na objemných, padákových šatech – svrchní část se mohla transformovat na křídlové bolero, a objemný kus látky na zadní straně mohl být odepnutím cvočků přetvořen v dlouhou vlečku.

Návrhářova schopnost nacházet nová témata a historické reference, které adaptuje do vizuálně konzistentních kolekcí diváky staví do pozice, kdy se sami mohou rozhodnout, kde končí móda a začíná umění.