Liběna Rochová: Móda jako zážitek, prostor a vzpomínka

Kdy jste se, Liběno, rozhodla, že svou tvorbu představíte v uceleném zážitku formou výstavy?

Liběna: Když jsem galerii věnovala velkou část svých kolekcí – od autorských oděvů přes limitované série až po obuv, diáře, skici a dokumentaci – pan ředitel Jan Press řekl: „Tak to si zaslouží retrospektivní výstavu.“ Upřímně, zpočátku jsem váhala. Nešlo o falešnou skromnost, spíš jsem si myslela, že to není tak důležité. Nakonec jsme se ale dohodli a před několika lety jsme začali pracovat na konceptu. Sestavili jsme tým kurátorů, Andreu Běhounkovou a Jana Králíčka, grafičku Zuzanu Lednickou a jako architektku mou dceru, která pojala celý prostor velkoryse a úžasně. Procházím sály a jsem na ni pyšná a hrdá. Je to velký kus výjimečné práce! Moje vize byla, že se ztratíte v bílém prostoru, vnímáte barevné oděvy a společně s vůní a hudbou se vnoříte do mého světa.

Každá místnost z výstavy je jiná, i když má stejného jmenovatele…

Magdalena: V Moravské galerii jsem vytvořila kompletně nové prostory různých tvarů a hmot, které mají podpořit modely a mají s nimi souznít. Úvodní prostor má vtáhnout návštěvníka do výstavy, aby se octnul v atmosféře celé výstavy, snové a bezčasé. Hned od začátku jsem cítila, že je potřeba dlouhou vstupní místnost upravit, předělit ji a vytvořit půdorysný pozvolný oblouk. Důležité bylo pro koncentraci diváka také oddělení výstavy od expozice v atriu, tak aby se vzájemně nerušily. Nešlo o vymezování, spíš o klid pro diváka, aby se mohl soustředit jen na vystavené modely.

Liběna: První místnost kurátoři osadili černými modely a představuje tvorbu od konce sedmdesátých let po současnost. Poukazuje na formy, struktury, vývoj myšlení. Druhá místnost pracuje s kontrastem bílé a barev. Ve třetí návštěvník vidí ucelený pohled na vybrané kolekce – pocta sklu, Memory I. a II. a kolekci Oděvní partitury, která získala cenu Módní designér roku 2015 a Grand designér na Czech Grand Design. Naplňuje mě, že svou tvorbou mohu pomáhat. Další místnost je věnována kolekcím Doteky, které jsme s Lukášem Musilem tvořili pro pacientskou organizaci Debra. Součástí jsou i umělecké kolekce v sále Art, mé dialogy s umělci. Díky videoprojekcím v dalším sále nahlédne návštěvník i do minulosti. Film jako koláž mého tvůrčího života je skvěle podaný mým dvorním režisérem Jakubem Jahnem, který natáčí již několik let celovečerní dokument.

Magdalena: Každý sál nabízí jiný prožitek a prostorový zážitek. Ze vstupní místnosti se vstoupí do exaktní místnosti s levitujícími černými modely na stěnách. V hlavním sále se nachází jednotlivé kapsule s bílými a barevnými modely. V jedné z výstavních místností najdete polotransparentní kokony pro jednotlivé modely a umělecká díla, která byla zdrojem inspirace. Část expozice připomíná spirálu či šneka. Prostor poskytuje místo pro fotografie a skici. Chtěla jsem, aby bylo prostředí co nejsvětlejší a nejčistší – od podlahy po strop –, evokující klid, plynutí a snovost.

Liběna: A na konec je tu ještě jedna místnost s interaktivním překvapením.

Co je cílem výstavy?

Liběna: Přeji si, aby návštěvníci byli naplněni harmonií, energií a uvědomili si ten velký kus poctivé tvůrčí práce. Skoro padesát let kontinuální práce. A že oděv může mít mnoho poloh. Když jsem galerii své kolekce věnovala, paradoxně se mi ulevilo – jako by mě doma tíha materiálu zbytečně zatěžovala. Při přípravách výstavy jsem se do depozitáře vracela znovu a s každými šaty se mi vybavil příběh jejich vzniku, atmosféra hledání konceptu, i ta muka tvorby. A pak ten okamžik přerodu, kdy všechno začalo dávat smysl.

Jak se vám spolupracovalo?

Magdalena: Pracovat pro mamku je skvělé, rozumíme si a souzníme. Nejdůležitější ale je, že mi při navrhování naprosto důvěřuje.

Výstava už vítá první návštěvníky. Co vás čeká teď?

Liběna: Těším se na komentované prohlídky, které bych ráda vedla osobně, těším se na zklidnění po dlouhém maratonu příprav, těším se na tvorbu nové limitované kolekce, kterou budeme na jaře prezentovat. Medituju každé ráno i během dne, protože to potřebuji. V akčních časech kolem instalace byla meditace náročná – hlava byla rozjitřená, myšlenky skákaly. Teď se mi podařilo opravdu soustředit a rušivé myšlenky poslat pryč.

Magdalena: Pro architekta je tvorba instalace nebo výstavy jiný rozměr tvorby. Může navrhovat kreativněji, svobodněji a velkoryseji, na hraně možného. Teď jsem sice unavená, ale v dobrém smyslu. Tak velká retrospektivní výstava se nedělá každý rok. Je to jedinečná zkušenost a zároveň závazek. Těším se na reakce návštěvníků a na jejich pocity, které z jednotlivých prostor a celé výstavy budou mít. Já se teď vrátím k navrhování domů, které na mě v ateliéru čekají.