LA BOHÈME

Klobouk ozdobený peřím a kabelka s třásněmi u Valentina, nové vrstvy semiše u Isabel Marant, záplavy krajek a kožešinové vesty u Zimmermann a samozřejmě Chloé, kde se Chemena Kamali nestydí rejdit v archivech a servírovat volánové šaty z šifonu, kůže a krajky v neskromné dávce. O dvě desetiletí dříve tu byly Olsenky – o krok napřed, nikoli pro každého. Oblečené v uvolněných siluetách s příměsí Marrákeše a blešáku, s birkinkou, ve velkých brýlích, žabkách a s vintage drahokamy Cartier k tomu. Jindy na gala zase vypadaly jako z čarodějnické knihovny. Jako by chtěly popřít jakákoli pravidla toho, jak se má nosit luxus.
Nonšalantní, ale syrovější byla Kate Moss. Splývavé šaty, šifony, třásně, flitry, krajka i leopard, vlastní talismany. Trochu večírek, trochu luxus, chaos, spiritualita i glamour nebo dávka kocoviny. Byla v tom cítit nepolapitelnost. Milovala jsem to.

NESPOUTANÉ

Slovo bohém původně označovalo Romy, o kterých se ve Francii věřilo, že pocházejí z Čech. Postupně se tak začali označovat všichni, kdo žili mimo společenské konvence – umělci, myslitelé, výstředníci. Jejich styl nebyl diktovaný luxusem, ale vnitřní svobodou. Skládali si šatník z druhé ruky, nosili vrstvy, výšivky, barevné šály, prvky lidového umění – móda se stala způsobem, jak vyjádřit postoj, ne postavení.
Bohémské kořeny, jak je známe dnes, jsou zakořeněné hlavně v 60. letech – v době, kdy Twiggy, Talitha Getty, Barbra Streisand nebo Marianne Faithfull nakupovaly v legendární Bibě, kterou založila Barbara Hulanicki. Jeden z nejikoničtějších londýnských obchodů s oblečením byl jakýmsi kultem – odkazem na dřívější trendsettery včetně dekadentní Bloomsbury Group 20. let a romantiků viktoriánské éry, echo minulosti a výstřední romantiky. Tahle skupina kolem Virginie Woolf a Vanessy Bell žila v umělecké i životní svobodě, mimo genderové normy a konvence. Jejich oděv byl poetický, uvolněný, etnický. Nešlo o styl, ale o způsob života – o to, co je podstatou boho i dnes. Paralelní představitelkou byla i americká tanečnice Isadora Duncan. Sdílela s nimi étos odmítnutí tradic, spojení těla a ducha, důraz na intuici, individualitu a návrat k přírodním rytmům.

Šedesátá léta pak byla v módě skutečně revoluční dobou; nová generace hledala způsob, jak vidět svět. Feministky, umělci a návrháři nacházeli alternativy, jak se pro tento svět oblékat. Gaby Aghion založila Chloé v roce 1952, protože „milovala myšlenku couture, ale shledala tento koncept trochu zastaralým“. V roce 1964 najala mladého Karla Lagerfelda. Bohémství, které on a další návrháři, jako například Yves Saint-Laurent, prosazovali, se v konečném důsledku týkalo myšlenky ženskosti, která odmítala formálnost starého světového řádu.
Tato vlna přišla v podstatě stejným způsobem jako bohémství začátku 21. století – jako reakce na strohý minimalismus, který tehdy uchvátil svět módy díky značkám jako Jil Sander, Prada a Helmut Lang. Lze tu najít stejnou paralelu i dnes. „Lidé chtějí být sami sebou, žít tak, jak žijí – definovat si svůj život sami pro sebe. Možná není příliš překvapivé, že po několika sezonách, kdy tichý luxus pevně sevřel módu, a po dusivém tlaku okolního světa klienti touží po pocitu svobody, který ztělesňuje boho chic: pohyb vlnících se siluet, snová kvalita jemných látek,“ říká April Hennig, prezidentka platformy Moda Operandi.

ZTRACENO V PŘEKLADU

Tenhle trend není založený vyloženě na novosti, jde o vzpomínání a důvěrnost. To také prodává. Uplynulo dost času na to, aby si značky s touto estetikou mohly znovu pohrát. Tentokrát má bohémství zralejší a uhlazenější nádech, je v něm touha po nostalgii, nepopiratelně je ale také více založené na luxusu. Je tedy otázkou, jestli původně podvratné ideály, můžou v této podobě opět navázat na svého ducha.
Značkám nezbývá než se vydat luxusnější cestou. Z nálepky boho chic se za ty roky stal poněkud vyprázdněný pojem, zprofanovaný prudkým rozmachem fast fashion řetězců, v nichž jste si mohli koupit macramé vestičku a náušnice s peříčky na letní festival a s klidným srdcem je pak zase vyhodit. Boho styl se stal příliš komerčním a módní průmysl se tímto vzhledem unavil. Od definice boho se distancují i výše zmíněné stylové ambasadorky. „Nemyslíte, že ‚boho chic‘ zní otravně?“ zeptala se Sienna Miller v jednom rozhovoru pro The Guardian. „Podle mě nejde o návrat boho chic. Tenhle termín mezi tím, co přišly záplavy marketingu, sociálních sítí a fast fashion, dost vyčpěl a stal se reduktivním,“ říká v jednom z rozhovorů Chemena Kamali.

Jestli je tento trend nyní zralý na reprízu, je potřeba ho přizpůsobit pro dnešní svět. Současní designéři ho posunuli kupředu tím, že do něj vnesli sebevědomý postoj a feministické ideály, které už se ovšem nemusejí polopaticky psát na trička. Působí svěže a posilujícím dojmem. O to lépe se tento pocit vyjadřuje jako návrh ženy pro ženy, kdy sexualita vychází zevnitř, nikoli prvoplánově pro mužský pohled. Kdy jindy se do tohoto poselství obléct, nebo ještě lépe: kdy jindy ho žít než letos v létě?