Před několika dny oznámili Willy Chavarria a Zara svou spolupráci právě prostřednictvím dvou videí. První, režírované samotným návrhářem a Glenem Luchfordem, s Christy Turlington a Albertem Guerrou, zachycuje veškeré melodrama latinskoamerické kinematografie. Druhé, které natočil filmař a fotograf Allen Alcantara, ukazuje making-of kolekce ve studiích Zary. Podobně jako u Jacquemus je i ve filmu Chavarrie a Luchforda příběh jen naznačen. Ve středu dění stojí oděvy, krásně nesené oběma protagonisty, a celková estetika značky. Dokument pak není ničím jiným než jakýmsi trailerem, jehož úkolem je vzbudit zvědavost spotřebitele. Stejnou taktiku ostatně zvolily i další domy, například Jil Sander při debutu Simone Bellottiho, Maison Margiela při nástupu Glenna Martinse nebo Dior při příchodu Jonathana Andersona.
Jacquemus nedávno představil Le Paysan, krátký film, který prostřednictvím několika působivých obrazů ukazuje kolekci nesoucí stejný název. V centru vyprávění stojí imaginace, která je součástí DNA domu Jacquemus od samého začátku, tedy nedotčená francouzská příroda, venkov a pomalý způsob života, zatímco samotný děj téměř neexistuje. Modelky hrající fotbal na poli ve večerních šatech Jacquemus, mladík pojídající mango, tedy ovoce nepříliš francouzské, malá loďka na dálkové ovládání, která sviští kaluží, zatímco z dálky scénu sleduje hrad na kopci. Výsledný krátký film je vizuálně nádherný, i když rezignuje na klasickou příběhovou linii, a představuje další důkaz, že značky stále víc propadají kinematografii jako reklamnímu nástroji.
Také Stone Island, značka, která sice nepatří do klasické luxusní kategorie, ale za léta si vybudovala oddanou komunitu fanoušků a znalců, nedávno vzala do ruky kameru, aby vyprávěla část svého příběhu. U příležitosti otevření svého prvního obchodu v Neapoli představila ’A Sorpres, krátký dokument režírovaný Glennem Kitsonem a doprovázený hlasem Roberta Saviana, který mapuje vztah Stone Island k neapolskému městu. Tím, že značka do středu vyprávění nepostavila samu sebe, ale lidi, kteří ji milují, vzdala tímto filmem velkou poctu Neapoli.
Rozhodnutí značky představit kolekci prostřednictvím krátkého filmu nebo dokumentu stále působí originálně, zároveň ale potvrzuje, kolik péče kreativní ředitel a jeho tým věnují vlastnímu publiku, zvlášť uvážíme-li, jak náročná je výroba filmu oproti obyčejnému lookbooku, a to nejen finančně. Spojením módy a filmu získávají značky možnost prohloubit svou estetiku a pozvat diváka, aby se během několika minut ponořil do jejich obrazového světa. Právě proto ani není nutné, aby byl příběh vždy plně rozvinutý.
Příklady jako Jacquemus, Willy Chavarria pro Zaru nebo Stone Island jsou součástí delší tradice značek, které v posledních letech využívají filmový jazyk k rozšíření svého estetického vyprávění. Stačí si vzpomenout na Wese Andersona pro H&M v roce 2016, dlouhodobě se proměňující projekt Women’s Tales od Miu Miu, Karla Lagerfelda pro Chanel se snímkem Once Upon a Time z roku 2012, film Bleu de Chanel z roku 2024 režírovaný Martinem Scorsesem nebo Walking Stories od Ferragama z roku 2013, které režíroval Luca Guadagnino.
Expert na beauty, estetickou medicínu a hodinařinu, který se se čtenářkami Harper’s Bazaar dělí o své znalosti v rámci své rubriky Beauty Insider.
New Mugler Girl: debutová kolekce Miguela Castra Freitase spojila brutalismus s burleskou
Fendi: Nová éra pod vedením Marie Grazie Chiuri
Eleanor Lambert - Forrest Gump americké módy