Květiny jsou u Diora aktuální každou sezónu – Jonathan Anderson dokonce celou kolekci představil pod širým nebem v pařížské zahradě Jardin des Tuileries, mezi plovoucími lekníny (těmi v jezírku i na obuvi modelek).
Na přehlídce se objevilo několik variací Bar jacket – například ze zlatého lamé, asymetricky staženého a lemovaného beránkem. Tentokrát však nebyl kombinován s tradiční A line sukní, ale světlými džínami zdobenými stříbrným vzorem inspirovaným slavnými šaty Junon z roku 1949. Vedle odkazů na historii domu Dior se v kolekci objevily také inspirace jinými módními a historickými zdroji. Některé modely připomínaly estetiku návrháře Paula Poireta, například prostřednictvím balonových kalhot či květinových lamé látek. Dalším motivem byly kabáty inspirované pánskou módou 18. století, doplněné o výrazné kaskádové límce z kožešiny a z krajky.
Kolekce naznačila posun v Andersonově přístupu k návrhu – siluety působily uvolněněji, materiály lehčeji a střihy měkčeji splývaly s tělem. Strukturální prvky byly výrazně redukovány, což se projevilo například v práci s potisky inspirovanými pánskými kostkami, které byly aplikovány na jemně plisovaný hedvábný materiál. Díky tomu působil kalhotový kostým stejně nenuceně jako kombinace košile a kalhot. Některé kabáty byly navrženy tak, aby se nosily zavinuté podobně jako župan. Kolekce je určena pro podzimní sezonu, ale její charakter překračuje tradiční sezónní hranice; první modely mají vstoupit do prodeje již v červnu.
Anderson ve své práci hledá rovnováhu mezi dekorativními prvky historického odkazu značky a vlastní estetikou, která se vyznačuje minimalistickým a současným přístupem.
Re-see, line-up nebo opening look: slovníček pojmů z fashion weeku, které musíte znát
All’s Fair: nejhorší seriál roku, který i přesto chcete vidět
Najděte deset rozdílů aneb slavné příběhy módního plagiátorství