Již v moment, kdy byla irská návrhářka jmenována coby letošní hostující kreativní ředitelka francouzského domu couture, se na sociálních sítích ihned spustily debaty o tom, kolik mašlí letos na jeho ikonických korzetech uvidíme. Celkem šestá kolaborace domu monsieura Gaultiera však nakonec všechny ohromila – což byl velmi těžký úkol s ohledem na to, že Heidiho Acermana nebo Balmaina (či pro mě osobně Chitose Abe) již snad nebylo možné trumfnout.
Je vždy zajímavé sledovat reinterpretace Gaultierových nejslavnějších kusů – ať už jsou to jeho slavné řasené nebo páskové korzety, bretaňské topy, nebo průhledné síťované topy s iluzí tetování a vektorů. Právě ty byly našity na hrudi a předloktí průhledných, organzových šatů s pannier sukní. Hlavní roli ale (pochopitelně) hrály korzety a stuhy, které jsou pojivým elementem domu Gaultiera a Rocha. Jedním z nejkrásnějších, a přitom tak důvtipných elementů byly stuhy na korzetových róbách v tělových odstínech – ty totiž nebyly napevno utaženy, jak to známe, nýbrž velmi navolno roztaženy podél celé délky šněrování. Ostré torpedo busty byly nahrazeny trnitým poprsím (jak velmi Rocha!) a pruhy bretaňských topů byly vyrobeny z černých sametových stuh zavázaných do mašlí. Yes please!
Rocha se v archivech francouzského mistra neztratila – byla schopná pracovat s detaily a ikonografií, kterou si nakonec podmanila a předělala k obrazu svému. Její kreativita však hrála hlavní roli v doplňcích – náušnice z vlasů ve tvarech drdolů nebo mašlí, svazek lučního kvítí nebo jen masivní trny (které mají potenciál vmžiku nahradit Bottega „kapky“). Nemohla chybět ani krajka a perly, které jsou poznávacím znamením návrhářky.