Je zvláštní, jak hluboce zakořeněná dokáže být i představa, která je ve skutečnosti velmi mladá. Rozdělení barev podle pohlaví – modrá pro chlapce, růžová pro dívky – je jedním z nejrozšířenějších módních mýtů moderní společnosti. A přestože jej mnoho generací vnímá jako samozřejmost, historicky jde o poměrně nový, marketingem posílený fenomén.
Už několik dekád, zhruba od 80. let, přestávalo v módě fungovat striktní dělení barev, střihů i materiálů podle pohlaví. Estetika, která se rodila na vlně sexuální revoluce a extravagantní popkultury těch nejvýraznějších a nejtalentovanějších umělců v moderní historii, vytvořila prostor pro volnější vyjadřování identity a stylu. Prince, Boy George či Dennis Rodman se stali ikonami své generace – krajka, boa, podpatky či flitry už nebyly ženské, ale prostě stylové.
Nezapomenutelný je i editorial Brada Pitta pro Rolling Stone v minišatech, který se stal jedním z defining momentů 90's. Syrový, a přitom nesmírně svůdný androgynní styl Grace Jones, Diane Keaton nebo Winony Ryder pak ovlivnil nejen ženy, ale i celé generace návrhářů.
A přestože ženy už dávno nosí vše, muži mívají s růžovou – či dokonce s nevinnou lososovou – stále trochu problém. Stačí si vzpomenout na legendární epizodu Friends.
Je fascinující, že růžová se dnes chápe jako dívčí barva spojená s jemností a křehkostí, protože v minulosti byla naopak spojována s mužností. Modrá se naopak spojovala s Pannou Marií, klidem a duchovností, a tedy byla považována za vhodnou pro dívky.
„Pokud se vrátíte do 18. století, malí chlapci i malé dívky z vyšších vrstev nosili jednotně růžovou, modrou a další barvy,“ řekla Valerie Steele, módní historička, ředitelka The Museum at FIT, Fashion Institute of Technology v New Yorku, pro CNN. Šlechtické rodiny běžně oblékaly malé chlapce do růžové a dívky do modré. Barevné rozlišení navíc nebylo nijak striktní – děti obou pohlaví nosily světlé pastelové barvy, které se lépe praly a působily „nevinně“.
„Ve starých katalozích a knihách byla růžová barvou pro malé chlapce,“ uvedla Leatrice Eiseman, odbornice na barvy a výkonná ředitelka Pantone Color Institute. „Souvisela s mateřskou barvou, červenou, která byla vášnivá, žhavá, aktivnější a agresivnější. I když se sníží úroveň odstínu, byla to barva, která se spojovala s chlapci,“ dodala Eiseman.
Článek s názvem „Růžová nebo modrá“, publikovaný v odborném časopise The Infants’ Department v roce 1918, uváděl, že obecně přijímaným pravidlem je růžová pro chlapce a modrá pro dívky. „Důvodem je, že růžová, jakožto výraznější barva, je pro chlapce vhodnější,“ psalo se v něm.
Historici uvádějí, že určitý zlom přišel s královnou Viktorií, která ovlivnila podobu dětského oděvu díky popularizaci uniformního námořnického oblečku pro svého syna, který se stal celoevropským trendem. Společnost se tehdy začala více zabývat „dětským stylem oblékání“, což postupně vytvořilo větší prostor pro rozlišování pohlaví přes estetiku.
V Americe se zase jednalo o marketingový tah ze strany oděvních společností. Na začátku 20. století se výrobci snažili prodávat více dětského a kojeneckého oblečení barevným kódováním. Někteří výrobci označovali růžovou pro chlapce a modrou pro dívky a naopak. „Obchody jako Best & Co. na Manhattanu a Marshall Field v Chicagu označovaly růžovou jako barvu pro chlapce. Jiné, jako Macy's na Manhattanu a Wanamaker's ve Filadelfii, označovaly růžovou za barvu pro dívky,“ uvedla Steel.
Podle ní spíše než trend královny Viktorie americkou společnost ovlivnil nákup dvou obrazů z 18. století americkým milionářem Henrym Huntingtonem. To začalo obracet situaci ve prospěch toho, že růžová je barvou pro dívky. „The Blue Boy“ zobrazoval chlapce oblečeného v modrém a „Pinkie“ dívku v růžovém. Barevné kódování se tak především po druhé světové válce a díky vzniku konzumní kultury stalo nepsaným pravidlem.
Růžová se však v pánské módě stále častěji vrací. Návrháři menswear s ní pracují už léta – Ralph Lauren ji udělal ikonickou díky svým polo košilím, Jonathan Anderson ji zařadil už do své první přehlídky pro Dior Men a nedávná kampaň J. Crew vyvolala debatu, zda růžový preppy svetr je dámský, nebo pánský.
Stále častěji také vídáme růžovou na slavných mužích. Rami Malek oblékl růžový kostým v kampani pro Mandarin Oriental, nejnovější adept na nového Jamese Bonda, Josh O’Connor, zazářil v pudrovém obleku na červeném kobeci v Cannes a Timothée Chalamet se nebál ani pudrové péřovky od Telfaru v kombinaci s kabelkou od Chanel. Růžová jednoduše funguje, ať už má být něžná, elegantní, drzá, nebo avantgardní. Růžovou také často oblékají Jason Momoa a Oscar Isaac na premiéry, festivaly i předávání cen.
Možná je na čase přehodnotit i další kusy oděvu, kterých se mnozí muži prozatím štítí. Například pánské sukně. Ty si zatím nenašly pevné místo v běžném šatníku, s výjimkou národních krojů či rodinných tradic, ačkoliv módní scéna je nabízí ve všech možných variantách. Již v roce 1985 Jean Paul Gaultier představil pánskou kolekci plnou sukní a na to, že mohou být sukně součástí každodenní módy pro muže, na začátku milénia poukázal Marc Jacobs, který nosil plisé midi vždy s černými docks, bílým tričkem a kašmírovým pulovrem. Brad Pitt oblékl lněný kostým se sukní rovnou s růžovou košilí na premiéře Bulletin Train a Vin Diesel zase oblékl kožený kilt při focení v zákulisí na udílení cen MTV Europe Music Awards 2003.
Své pro to dělá například návrhář Thom Browne, který do sukně (či spíše obdoby kiltu) oblékl Oscara Isaaca nebo hráče NBA Russela Westbrooka a Jordana Clarksona. Ti dokazují, že i tento druh oděvu může vypadat velmi mužně a také sexy.
To pravé prádlo (nejen) do letních měsíců
Bottega Veneta FW 2023: uzavření trilogie „Italia“
7 otázek pro Hanu Valtovou