Prezentace kolekce byla zasazena do monumentálního setu připomínajícího muzeum, inspirovaného florentským Gucci Museum a jeho sousedstvím s Uffizi. Instalace zahrnovala reprodukce římských soch, čímž značka zdůraznila svůj kulturní význam a propojení s italským uměleckým dědictvím. Zároveň ale pracovala s tématem „dokonalého těla“, které Demna oblékl do těsných triček, obepínajících mini šatů a stahujících legín usazených na bocích.
Kolekce tak primárně odkazuje na pozdní 90. léta a počátek 2000. let, kdy dům Gucci pod vedením Toma Forda definoval výrazný sex-appeal značky, který znamenal nejdůležitější mezník domu v moderní historii. Tento odkaz se promítá například do vysokých lodiček, upravených loafers a výrazných večerních šatů, zatímco nejslavnější kabelky byly přepracovány tak, aby působily lehčeji a méně formálně, například model Jackie v měkké a tvarovatelné kůži.
Přehlídka zahrnovala různé generace i digitálně aktivní tváře, od modelek po osobnosti sociálních sítí a sportu, čímž kolekce reflektovala propojení značky s aktuální kulturou a mladšími publiky. Demna tentokrát vsadil na jména jako Emily Ratajkowski, Karlie Kloss nebo Kate Moss.
Pakliže v rámci kolekcí pro Balenciaga se Demna působil jako inovátor, jeho přístup v rámci Gucci se jeví trochu zmateně. Je to úplná resignace na autenticitu a snaha o pouhou resuscitaci toho, co fungovalo? A to v nadějí, že pod návalem nostalgie se repete „ikonických“ kusů chytne bez vynaložení jiného než minimálního úsilí? To už jsme zahájili post-postmodernu? Anebo se teď pod nátlakem příznivců zeleného aktivismu recyklují už i nápady? Nebo tomu zase nerozumíme...?
Může se alkohol prodávat jako móda?
Které letní trendy vyzkoušet ještě před koncem léta?
Paris Haute Couture SS22: Extravagance, třpyt i elegance