Fendi couture a „bourgeois chic“ po italsku

Zatímco v rámci ready-to-wear mají (hlavně mladé) módní značky tendence pokaždé objevit Ameriku v podobě nových forem a siluet, haute couture naopak oprašuje zašlý lesk minulosti. Právě tyto kolekce se snaží udržet naživu řemeslo, které se stalo uměním předávaným jako rodinné stříbro z generace na generaci „bílých plášťů” pouze v rámci ateliérů. Při pohledu na novou haute couture kolekci Fendi pod vedením kreativního ředitele Kima Jonese je tak jasné, že je primárním účelem domu zachovat krásu v té nejčistší podobě. A v čem spočívá? V jednoduchosti, která pouze podtrhne přirozenou feminitu… 

Možná jsou to stále pozůstatky traumatu z pandemie, po které se celý svět vrhl do disco nálady sedmdesátých let, jež jsme viděli coby jeden z hlavních elementů kolekce. Anebo za to může přetrvávající obsese ženským tělem, které se zdá být absolutně nevyčerpatelným tématem. Ať už to byly nude kožené šaty splývající s tělem jeho nositelky (Balmain, #IsThatYou?), průhledné mini s vyšívaným podzimním listím, nebo přiléhavé neonově žluté maxi s výraznými elementy zavazování, bylo z nich cítit jakési „bourgeois chic“ po italsku. 

Flitrované kusy byly kapitolou samou o sobě – některé totiž působily jako doslovná interpretace „nude” róby Cher (a Rihanny a Zoe Kravitz a Kendall Jenner a Marilyn Monroe…). Avšak nehledě na velmi jednoduchou siluetu byl v jiných případech kladen veškerý akcent na vizuální hru textury – ta se buď barevně přelévala a skoro napodobovala kůži exotických plazů, nebo působila jako mozaika z rozbitého skla, z jehož trhlin vyrůstaly hedvábné volány evokující nový život. Tuto kombinaci textur Jones aplikoval i na kostýmech a slip-on róbách. Ty díky patch provedení kombinujícímu různorodé látky nesouměrných velikostí působily jako haute upcyklace (od které zřejmě nejsme daleko). Možná tak kolekce ničím nepřekvapila – ale přiměla vás dlouze obdivovat dechberoucí, ručně vyšívané detaily? Pak splnila svůj účel.