Edith Head: něco mezi magií a kamufláží

Je těžké uvěřit, že tato šestadvacetiletá učitelka jazyků bez jakýchkoliv zkušeností s navrhováním a kreslením byla přijata do studia Famous Players-Lasky (později Paramount) na pozici kostýmní výtvarnice. Na pohovor přišla podle tehdejšího hlavního kostýmního designéra Howarda Greera „dívka s tváří připomínající mix kočky a Fujitovy kresby s plnou brašnou skic“. Ve skutečnosti si Head kresby vypůjčila od svých přátel z umělecké vysoké proto, aby se mohla ve své zdatnosti zdokonalovat, jelikož na tom nebyla nejlépe. Krátce po přijetí se však ke svému podvodu přiznala, avšak tou dobou se již odhalila její schopnost mluvit cizími jazyky, čímž se pro studio stala absolutně nepostradatelnou. Paramount často natáčel zahraniční verze filmů a ona byla jediná, kdo mohl ochotně mluvit se zahraničními hvězdami.

Greer ji naučil kreslit, a ona tak byla časem po přečtení scénáře schopna vytvořit nákres šatníku pro herce tak, aby se proměnili ve filmovou postavu a zároveň se v ní neztratili. Její nápady byly již od samého začátku inovativní a nebála se experimentovat, v čemž ji Geer pouze podporoval. Ne vždy se ale jednolo o úspěch – například v roce 1925, kdy do Paramaunt nastoupil i Travis Banton pro spolupráci na filmu The Golden Bed, vytvořila Head kostýmy pokryté skutečnou čokoládou a bonbony, které se pod horkými světly okamžitě roztavily a musely být vyměněny. Postupně však skrze navrhování kostýmů pro vedlejší postavy (s nimiž velcí kostyméři nechtěli ztrácet čas) získala mnoho zkušeností a stala se i skvělou kreslířkou.

Velmi unikátní vlastností, kterou Head narozdíl od svých kolegů a nadřízených návrhářů měla, byla schopnost dobře vycházet s velkými hvězdami stříbrného plátna. Skrze několik hořkých zklamání, kdy Head musela vysvětlit hrdince, že musí celý film nosit jednu a tu samou uniformu místo variace různých rób, se však naučila, že kostýmy slouží postavě, nikoliv herci.

V říjnu 1929, dva roky po odchodu Howarda Greera a jeho nahrazení Travisem Bantonem, došlo ke krachu americké burzy, a tím i začátku Velké hospodářské krize. Byť se po propuštění takřka celého kostýmního oddělení Head v roce 1932 vrátila, její pravomoce byly menší, stejně tak jako i kreativní možnosti. Těžko říct, zda se jednalo o vzdor vůči Paramount nebo o autentickou snahu obšťastnit hvězdy filmu, ale rozhodla se, že její kostýmy budou od té doby sloužit také hercům, nejen postavám. Začala tak tvořit několik různých možností pro jednotlivé scény pro herečky, čímž je zahrnovala do tvůrčího procesu. To se jim pochopitelně nesmírně líbilo, a krom respektu také získávala jejich důvěru.

V roce 1933 navrhla poprvé samostatně všechny kostýmy k filmu She Done Him Wrong, v rámci kterého se díky hlavní herečce Mae West naučila „vše o sexu, pokud jde o oblečení“, jak napsala ve své knize. Herečka byla mimochodem velkou múzou a přítelkyní couturier Elsy Schiaparelli. Mnozí z vás si jistě pamatují, že lahvička prvního a nejslavnějšího parfému návrhářky s názvem Shocking! byla vytvořena podle přesné kopie sádrového odlitku torza herečky May West. Head proto velmi bedlivě začala sledovat tvorbu Schiaparelli, která zavedla do svých kolekcí siluetu přesýpacích hodin (poté, co 20. letům panovaly strohé rovné linie a snížený pas). Tu pak Head adaptovala také do svých kostýmních návrhů.

Head se stávala velmi oblíbenou i mezi těmi nejsložitějšími hvězdami a také postupně přebírala chod celého kostýmního oddělení. Banton byl sice stále vedoucím oddělení, avšak jeho alkoholová závislost často způsobovala pozdní příchody nebo úplnou absenci, kterou již Head nemohla udržet v tajnosti. V roce 1938 tak byl propuštěn, a díky tomu, že celé oddělení fungovalo pod taktovkou Head naprosto perfektně, se studio rozhodlo nehledat náhradu. Designérka se tak stala vedoucí celého oddělení, což bylo v té době bezprecedentní. Nebyl to však zcela altruistický krok – Paramaunt si velmi dobře uvědomoval její potenciál, a podepsáním nové smlouvy tak získal licenci na její návrhy.

Díky svému velmi osobnímu přístupu a nebojácné umělecké vizi se stala nejoblíbenější kostýmní designérkou pro největší hollywoodské hvězdy té doby. Milovaly ji právě proto, že narozdíl od svých kolegů Head ráda konzultovala své nápady a návrhy přímo s herečkami. Bylo pro ni důležité, aby kostým nepohltil hereččinu osobnost, ale zároveň byl schopen ji proměnit do filmové postavy. Co však bylo pro její tvorbu nesmírně unikátní, byla práce s barvami. Ať už navrhovala černobílé, nebo barevné scény, byla známá tím, že používala duhové odstíny pro koncentraci divákovy pozornosti. Její charakteristické tmavé brýle měly modré čočky, aby viděla, jak kostým funguje v barvě i v černobílém provedení. Jednalo se o trik, který používali mnozí kostýmní návrháři ve zlatém věku Hollywoodu. A její bílý plášť, ve kterém je často vidět na fotografiích ze studia? Ten měl také specifickou funkci. Pro designérku bylo důležité, aby se filmové hvězdy vždy cítily být středem pozornosti. Když pak chodily na kostýmové zkoušky, společně s ní stály před zrcadlem – a Head chtěla, aby se vedle ní cítily výjimečně. Bílý plášť jí tak jednoduše pomáhal splynout s pozadím a ukázat šaty v kontrastu s běžným oblečením.

Jako jedna z mála byla schopna vytvořit postavu jako celek – když si tak diváci vybavují film a jeho scény, nemohou již oddělit postavu od kostýmu a pamatují si ji i s tím, co měla na sobě. Byl to i důvod, proč si ji pro svou spolupráci vybral Alfred Hitchcock. Ten byl schopen ocenit, že místo protlačování vlastních designů je schopna upřednostnit charakter postavy. To započalo jejich dlouholetou spolupráci a následně jí také pomohlo získat pozici v Universal studiu, kam nastoupila v roce 1967, když jí bylo 70 let. Doba se však rychle měnila a všechny známé herečky, s nimiž v minulosti spolupracovala (a které studio žádaly o její kostýmy pro sebe), byly již v důchodu nebo pracovaly výrazně méně. Velké částky se také začaly investovat spíš do exteriéru nežli do kostýmů. V posledních letech tak tvořila pro seriál Bewitched, který se stal jedním z nejpopulárnějších sitcomů v Americe, a pro seriál Colombo. 

Navzdory častým neshodám s kreativním oddělením či vedením studia byla Edith Head nebojácná a průbojná a byla schopna své názory obhájit. Kolegové si vždy pamatovali její kulaté brýle, krátkou ofinu a pózu, která navzdory její drobné postavě byla vždy trochu zastrašující. Právě tak ji zvěčnili v animovaném filmu The Incredibles. Jistě si pamatujete tvůrkyni kostýmů pro superhrdiny Ednu Mode – ta byla navržena právě podle Edith Head.