Glennu Martensovi by nejspíš jeho pozici záviděl málokdo – následovat Johna Galliana poté, co přinesl domu slávu a uznání široké veřejnosti (a největších celebrit současnosti), rozhodně není jednoduchý úkol.
Nový kreativní ředitel dostává možnost „vyčistit stůl“ a začít nanovo – (znovu)nalézt gró domu a představit jej v novém světle. Zkrátka reinterpretovat jeho vizuální jazyk po svém.
Zde má možná Martens výhodu – stejně jako sám zakladatel pochází z Belgie. Martens se tak mohl plně ponořit do svého „avantgardního já“ – ponurého, temného a mrazivě krásného.

V kolekci vzdal hold vlámským technikám výroby kožených tapet ze 17. století, řemeslnému zpracování závěsů a holandských květinových a „nature morte“. To vše za použití znovuvyužitelných zdrojů – jako třeba kožené biker bundy, které byly poznávacím znamením zakladatele domu. Mimochodem, z recyklovaných zdrojů byla vytvořena třetina couture kolekce.

Tylové plisé peří, malovaný denim, kožená křídla a celé looky vytvořené z recyklovaných šperků (kov, perly, korále aj.) byly naprosto dechberoucí, stejně tak jako práce s texturou a formami plastu. Nezapomněl však ani na korzety, čímž navázal na Artisanal koleci svého předchůdce, před kterým tak smekl klobouk.
Byť málokdo pochyboval o schopnostech Martense převzít kormidlo domu, nikdo nepředpokládal, že na svého předchůdce naváže s lehkostí, bez sebemenšího zaváhání a s takovým úspěchem…