Rukopis italského návrháře je zkrátka až moc výrazný na to, aby hrál druhé housle. A proč taky – jeho extravagantní estetika je důvodem, proč pozici kreativního ředitele v domě Valentino získal.
Ne že by Michele vůbec nerespektoval kódy domu – jak je již tradicí, pro inspiraci pro svou první kolekci sáhl do archivu domů (jak se sluší a patří). Zcela logicky tak zakotvil v 60. a 70. letech a u jedné z hlavních módních ikon té doby – Jackie Kennedy.

Jeho nostalgické retro však jako by vyzrálo – nejsou zde bizarní doplňky ve formě draků nebo druhých hlav. Jeho eklektický maximalismus se tentokrát neopírá tolik o avantgardu jako o ryzí rodokmen brandu. Právě v tomto období byl totiž Valentino synonymem opulence a přepychu (pochopitelně v estetickém kontextu doby).
Jako vždy, i tentokrát se internet rozdělil na dva tábory – ta první vyčítá nové kolekci, že je „až moc Gucci“, málo sexy (na rozdíl od tvorby jeho předchůdce – Piera Paola Piccioliho) a jeho již dávno známé modely s turbanem a sametovým kaftanem à la pouťové věštkyně působí jako znamení kreativního vyčerpání.

Druhá strana – fandící tvorbě Micheleho v jakémkoliv domě – naopak vítá návrat hravého eklektismu a retrománie, po které se mnohým z nás tak stýskalo. Coby člověk mající své preference se musím přiklonit k této straně o něco více – ano, jeho estetiku již dávno známe, ale to jeho vizi neubírá na hodnotě. Michele dal v Gucci znovu-vzniknout tsunami retrománie, která se právě díky němu rozrostla i do home decoru a designu mnoha odvětví. Na to, jak vizuálně hlasitá je jeho estetika, se i za osm let u kormidla domu Gucci nestal nikdy nudným a neustále vnášel nové nápady, které ostatní mohli jen kopírovat – tenisky s drahými kameny, kolaborace s Dapper Danem, reedice kolekce ve stylu Stanleyho Kubricka, spolupráce s The North Face a Balenciaga… A zapomenout nemůžeme ani jeho grandiózní přehlídku Twinsburg na rozloučenou.

To, zda se jednalo o moudrý krok, se teprve ukáže – po odchodu Micheleho z Gucci značka zaznamenala propad v prodejích, přičemž ještě v roce 2021 byla nejsilnějším brandem celého koncernu Kering (pod který spadá také Alexander McQueen, Yves Saint Laurent a Balenciaga). Možná se ale nakonec nejedná o tak velkou náhodu – v loňském roce Kering koupila 30% podíl ve Valentino od katarského investičního fondu Mayhoola, a to s opcí na odkoupení celého akciového kapitálu společnosti do roku 2028. Společně s tím divize beauty a vůní získala také nového člena posádky – a tím není nikdo jiný než Claudia Marcocci, bývalá výkonná ředitelka Gucci beauty, která spolupracovala s Michelem. Její jmenování prezidentkou Valentino Beauty (od 6. května) potvrzuje, kam má brand namířeno.
